Businessweek přinesl rozhovor Charlieho Rose s bývalým předsedou Federálního rezervního systému a současným ekonomickým poradcem prezidenta Obamy Paulem Volckerem.
Nejnovější data jsou podle Volckera o něco lepší, než se očekávalo, to však neznamená, že jsou velmi dobrá. Pracovní místa se budou obnovovat jen pomalu. Jejich ztráty nebudou trvalé, proces obnovy však nebude snadný. Musí dojít k obnově investic a průmyslu, ne však co se týče tradičních oborů, ale v oblasti nazývané zelená ekonomika. Ostatní země v tomto ohledu podle ekonoma již Spojené státy předstihly. To souvisí s tím, že ti nejlepší a nejchytřejší byli zlákáni k práci na Wall Street. Nyní probíhá proces změny, protože Wall Street už není tak atraktivní jako před několika lety. Volcker očekává, že na Wall Street dojde k větší konkurenci a určitým reformám a že profitabilita bank už nebude tak velká. V jedné chvíli Wall Street generovala téměř 40 % veškerých zisků v zemi, ale její přínos k tvorbě se 40 % nepřibližoval, takže zde něco není v pořádku.
Volcker se zasazuje o reformu finančního systému, která počítá s tím, že jádro systému zůstává v komerčním bankovnictví. Došlo by ale k omezení těch činností komerčních bank, které nejsou jádrem jejich podnikání – operací na kapitálovém trhu (například obchodování s komoditami a deriváty). Ty jsou sice legitimní, ale nejsou tak důležité a Volcker by chtěl, aby tyto obchody nebyly pod ochranou. Kapitálové trhy by tedy ponechal bez jakékoliv vládní ochrany a existující záchranná síť by fungovala jen pro komerční bankovní systém.
Podle jeho soudu také není potřeba kapitálové trhy významně regulovat. V jistých extrémních případech, kdy jsou jednotlivé instituce hodně velké a tudíž zranitelné, může existovat jistá regulace kapitálu a zadlužení, to by však byla výjimka. Ale i v tomto případě by platilo, že kdyby měly zkrachovat, pomoc by jim poskytnuta nebyla. Namísto toho by proběhl řízený proces bankrotu probíhající pod taktovkou nějaké vládní instituce. V případě komerčních bank by bylo k dispozici mnohem více ochrany, aby jen ve velmi extrémních situacích mohlo dojít k jejich krachu. Za to by ovšem byly více regulované a s omezenějšími aktivitami. Uvedené ovšem neznamená obnovu bankovního zákona známého jako Glass-Steagall act.
Co se týče finančních bonusů, Volcker se domnívá, že celý finanční systém je nefunkční. Nejlepším článkem, který na toto téma četl, byla úvaha jednoho profesora v The Wall Street Journal, který napsal: „Zbavme se odměn založených na akciích. Ty vytvářejí špatné pobídky. Měli bychom platit lidi hotovostí, dávat jim plat a dát jim bonus, pokud se rozhodneme, že odvedli dobrou práci. Ale nedávejme k tomu řadu kritérií, kterými budou manipulovat ve svůj prospěch.“ Všechny problémy to nevyřeší, poukazuje ale například na tradery - Volcker si není jistý, zda si banky uvědomují, že tradeři vydělávají i díky reputaci společnosti, jejímu kapitálu a ovlivňují její riziko. Když pak říkají, že vydělali 100 miliónů dolarů zisku a z toho chtějí 25 miliónů pro sebe, Volcker má za to, že by je banky měly nechat jít a obchodovat pod svým jménem. Wall Street také podle jeho názoru bude pokračovat ve snahách obejít restrikce na vytváření finančních produktů. Tempo s ní udrží jen o mnoho silnější dozor a regulace.
(Zdroj: Businessweek)