Varování: Níže uvedené platí pro střednědobé až dlouhodobé střádaly. Krátkodobí „skalpovači“ na tom nepochybně dokáží peníze vydělat…
Akciové trhy jsou zvláštní organismus. Mísí se na nich snad všechny emoce, které si jenom dokážete představit – mezi ty dominantní však nepochybně patří hlavně dvě: chamtivost a strach. Ty se na trzích ve více či méně pravidelných vlnách střídají a investorům přináší jednou pocity vrcholného blaha, aby je o chvíli později srazily zpět do pekla pochyb a obav.
Obě tyto emoce jsou však navýsost lidské a nelze proti nim vůbec nic namítat. Kdyby jich nebylo, na trzích by panovala nekonečná nuda. Právě mix rozdílných emocí, vstupujících do procesu rozhodování v různý čas a s rozdílnou intenzitou je to, co do obchodování s akciemi vnáší život.
Existuje však i jiná skupina pohnutek, která má s vrozenými emocemi pramálo společného. Jde o (často nelogické) investiční úvahy, které se s odstupem času zdají jako to poslední, co by racionálně uvažující člověk měl udělat. Věřte mi, děje se tak nicméně denně…
Banka „AB“ vydala na titul „CD“ příznivé investiční doporučení, cílovou cenu vidí o 25% výše, než je současný trh … kupujte
No a co. Vy jste tu analýzu viděli? Pročetli jste si pozorně argumenty, které daný analytik pro své doporučení přináší? Zkontrolovali jste, že vstupy použité v oceňovacím modelu (úrokové sazby, odhady tržeb…) nejsou totální nesmysl a analýza nebyla připravená metodou „ATV“ – „Aby To Vyšlo“? Kolikrát daný analytik uvedenou firmu navštívil, kolikrát mluvil s managementem, s jejími obchodními partnery nebo se zákazníky? Kde analytik fyzicky sedí a jakou kvalitu asi bude mít analýza na českou firmu, připravená „od stolu“ někde z Hong Kongu?
To všechno jsou otázky, které si investor musí položit před tím, než na červenou „headline“ někde na internetu nebo v novinách zareaguje. Nemluvě o tom, že v okamžiku publikování takové analýzy je „retailový“ investor ten poslední, kdo se o tom dozví – tak to na světě prostě chodí. A nikdo přece nechce být tím posledním kašpárkem v pověstné „teorii většího šaška“ (the Greater fool theory).
Pozn.: vše výše uvedené samozřejmě platí i pro doporučení prodejní.
Firma „XY“ publikovala výsledky za předcházející čtvrtletí nad/pod odhady trhu … kupujte/prodávejte
Opět se chce říci… no a co. Minulé čtvrtletí je z definice minulost, která se nedá změnit a pro investora je mnohem důležitější budoucnost. Nepodceňujte ani sílu „kreativního účetnictví“, které dokáže z průměrných výsledků udělat nadprůměrné. Americké banky by ostatně mohly vyprávět. Kapitola sama pro sebe je potom úvaha zda fakt, že výsledky jsou nad/pod očekáváním trhu není prostě a jednoduše způsoben tím, že se trh mýlí.
No ano, jenomže zůstaňte klidní v okamžiku, kdy Maria Bartiromo na CNBC extaticky vříská, že (125,23 USD, 0,99%) vydělalo „x“ centů na akcii a trh čekal „x-5“ centů na akcii. To rozhodí i ty největší flegmatiky.
Nezaměstnanost/inflace/platební bilance jsou publikovány lepší/horší než odhady ekonomů… trh půjde automaticky nahoru/dolů
V mnoha ohledech platí vše, co bylo řečeno v předchozím odstavci. Navíc, jak tvrdí jedno staré pořekadlo – „Jediná statistika, které věřím je ta, kterou si sám zfalšuji“. Tím nechci automaticky nasazovat psí hlavu statistickým úřadům, ale metodologie mnoha makroekonomických indikátorů se má tendenci měnit (překvapivě nikoliv směrem k jejich zjednodušení, právě naopak) a skutečná vypovídací hodnota toho kterého indikátoru je bez „návodu k použití“ často omezená. Mnohokrát jsme v minulých týdnech a měsících byli svědky toho, že i nominálně pozitivní údaj trh poslal dolů a naopak. Nemluvě o tom, že pro ekonomy jsou často důležitější delší trendy, spíše než jednotlivé údaje.
Je smutná pravda, že celý svět se dramaticky zrychlil a rozhodování o čemkoliv se často děje na základě nadpisů. Hlubší rozbor skutečného finančního dopadu investičních rozhodnutí založených na výše uvedeném by vydal na diplomovou práci. Dovolím si nicméně vyslovit odvážné tvrzení, že strategie založená na „nadpisech“ je z velmi dlouhého pohledu neúspěšná.
Hezký zbytek týdne přeji,