Dlouhodobé investování je takové nikým nezpochybňované a zároveň jen málem dodržované tabu. Mám na mysli to, že logiku dlouhodobého investování do akcií lze jen těžko popřít. Tedy vybrat akcie na základě hodnoty a pak si jich pár let v podstatě moc nevšímat, nechat skoky dolů a nahoru ať se vyruší a těžit z průměrného růstu, který je v dlouhém období většinou dost uspokojivý. Z tohoto pohledu nemá snaha o vychytání krátkodobých zisků a o vyhnutí se krátkodobým ztrátám moc smysl, přesto je evidentně centrem dění na finančních trzích. Vysvětlení je více, jedno méně obvyklé se pokusím nastínit zde.
Moje teze je založena na dnes již populárních černých labutích – připomeňme si, že kniha Nassim Nicholas Taleba „The Black Swan“ vyzdvihuje význam neočekávaných, nepravděpodobných událostí pro lidstvo obecně, dobře je tento koncept aplikovatelný i u akcií. Konceptu černých labutí se pak chytá ve své studii „Black Swans and Market Timing: How Not to Generate Alpha“ i Javier Estrada. Dívá se na to, jak investoři v dlouhém období generují své zisky. Tj. zda postupně přidávají „korunku ke korunce“, nebo čekají na jednu velkou výhru. Jeho pohled na 15 akciových trhů po celém světě indikuje, že pravda je spíše na straně jednorázových výher. Odhaduje například, že v průměru (na oněch 15 trzích) by investorovo portfolio bylo o více než 50% menší než čistě pasivní investice, pokud by tento zmeškal jen 10 nejlepších dní na trhu. Naopak, vyhnutí se 10 nejhorším dnům by nafouklo jeho portfolio relativně k pasivnímu o 150%.
Uvedené by se dalo formulovat tak, že zisky v dlouhém období nejsou generovány velkým množstvím navzájem se rušících menších zisků a ztrát, ale několika velkými událostmi s opačnými znaménky. Turbulentní události posledních tří let jsou s touto teorií plně v souladu. To přirozeně mnohem více svádí k tomu, abychom se snažili vyhnout se těm několika málo špatným a naopak nasednout na těch několik málo výjimečně dobrých vln. Pokud bychom byť jen částečně uspěli, odměna bude veliká; pravděpodobnost ale velká moc není. Dobře to dokládá i zmiňovaná studie v tom smyslu, že oněch deset nejhorších dní představuje 0,1% celkové periody. Jinak řečeno – z každé tisícovky dnů musím vybrat jen jeden, kterému se vyhnu, aby to fungovalo.
Zisky a ztráty jsou tedy koncentrovány do relativně ojedinělých událostí, jejich zachycení je ale velmi málo pravděpodobné; teze o dlouhodobém investování tak sama o sobě trhliny nedostává. Ve světle toho, že ve svých očích jsme všichni nadprůměrní řidiči a investoři, nám to ale dává mnohem větší motivaci k tomu to zkoušet – stačí jen pár dobrých sázek.