Kasandřina kletba spočívala v tom, že jejím varováním nikdo nevěřil. Věštci zkázy trhu s japonskými vládními dluhopisy mají zdánlivě podobný problém. Rozdíl spočívá v tom, že se svými předpověďmi příliš předbíhají dobu.
Obří zadlužení japonských veřejných financí (přes 200 % HDP) už agentury několikrát donutilo snížit úvěrový rating země. To však vládě nezabránilo, aby si mohla půjčovat za nejnižší úrok na světě – 20tileté obligace stále vynáší pouhých 2,1 %, přičemž dluhopisy se splatností dvou let mizivých 0,15 %.
Proč? V první řadě není Japonsko závislé na zahraničních věřitelích. Jen 4 % jeho dluhopisů je v rukou cizinců a, i když jsou jejich výnosy ubohé, v reálných číslech vzhledem k deflačnímu prostředí japonské ekonomiky stále přinášejí zisk. Úspory díky téměř nulovým úrokovým sazbám nic nevynášejí a index tokijské burzy je stále na 25 % úrovně z vrcholu roku 1989, kdy praskla tamní gigantická akciová bublina. Dluhopisy se tedy obzvlášť pro spořivé Japonce zdají jako nejlepší ze všech špatných variant.
Podle Dylana Grice ze by však den zúčtování neměl být daleko. Jen letos musí vláda upsat dalších 213 bilionů jenů (2,4 bilionu USD), což je zhruba 45 % japonského HDP. Stárnutí populace navíc způsobuje, že s tím, jak stále více lidí dosahuje důchodového věku, střádají japonské domácnosti méně než v minulosti. To potvrzují i statistiky. Podíl úspor na disponibilním příjmu klesl za posledních 25 let ze 16 % na 3 %. Vládní penzijní investiční fond, jeden z největších držitelů dluhopisů, navíc přiznal, že na další nákup obligací nemá peníze.
Zdá se tedy více než pravděpodobné, že v určitém bodě se nejhorší obavy naplní. Dluhová služba už nyní „požírá“ 35 % vládních příjmů. Představme si, jak by se toto číslo změnilo, kdyby bylo Japonsko nuceno platit stejný výnos jako Německo (nebo ještě lépe – Řecko). Velký podíl japonského vládního dluhu je vlastněn vládními agenturami, což připomíná finanční pyramidu, který se nakonec zhroutí.
Velké zadlužení řešily země v minulosti dvěma způsoby – bankrotem, nebo vysokou inflací. Někteří analytici poukazují na to, že japonská centrální banka by mohla nakoupit ještě více obligací, což ostatně učinily centrální bankéři po celém světě. Takový krok však jen odsune apokalyptický den. Krize se jistě přiblíží, až se země stane závislá na zahraničních věřitelích, nebo pokud dojde k prudkému nárůstu inflace (což není zejména u potravin a paliv nijak vyloučené), či k oslabení měny. Jelikož však země stále zaznamenává přebytek běžného účtu, japonský jen se obchoduje za 90 vůči americkému dolaru (oproti 127 v červnu 2007) a deflace by se v zemi měla v dohledné době udržet, neměl by soudný den přijít ještě letos.
(Zdroj: The Economist)