Když jsem minulý týden psal sloupek s titulkem „Sell in May and go away“, nejednalo se o magický vhled do událostí budoucích, ale o náhodu. Mohl bych si za to sice připsat kredit, ale nebylo by to fér – grafy nepochybně z pohledu několika technických indikátorů ukazovaly na korekci, ale vývoj druhé poloviny minulého týdne překonal i ty nejodvážnější vize. Situace, kdy se hlavní indexy na Wall Street ponoří v řádu několika minut o necelých 10% pod závěrečné hodnoty předchozího dne je nevídaná a ruku na srdce – ne úplně zdravá.
Čtvrteční obchodní seance ještě neskončila a už se objevily spekulace o tom, co vlastně tento extrémní výkyv způsobilo a hlavně, kdo za to může. Na pranýři se ocitly hedge-fondy, automatické obchodování, algoritmické obchodní strategie, lidská chyba (tzv. „fat-finger trade“), stop-lossy a … Citigroup. Největší pravděpodobnost se přisuzovala a stále přisuzuje kombinaci lidské chyby a tzv. „high-frequency trading“, které se zkombinovaly v toxický koktejl gigantických prodejních pokynů. Osobně jsem příznivcem spíše jednodušších vysvětlení a proto si dovolím vyslovit odvážnou hypotézu – prvotní prodejní pokyn nebyl ani chyba, ani náhoda. Někdo prostě likvidoval gigantické portfolio hlavních amerických akcií a jak aktivní účastníci burzy vědí – prodat větší pozice na klesajícím a vynervovaném trhu nejde pomalu, to se na trh musí „narvat“. Jakmile se totiž ostatní účastníci dozvědí o Vašem zájmu rozpustit větší portfolio, půjdou proti Vám, začnou prodávat také a totálně Vám zničí cenu. V konečném důsledku tak nakonec prodáte mnohem méně, za mnohem horší ceny. Můj odhad je, že skutečný důvod čtvrteční volatility se nikdy nedozvíme – někdo se však nyní hodně směje…
Mezidenní změny akciových indexů začínají připomínat hokejová skóre. Jeden den se klesá o 8%, pak ještě jednou o 7%, třetí den rosteme o 14%, abychom den poté ztratili 5%. Výše uvedené jsou přibližné pohyby hlavního španělského akciového indexu IBEX 35 za poslední 4 dny, dalo by se tak nicméně popsat dění na všech hlavních burzách. Risk-manažeři a algoritmičtí spekulanti nyní nejspíše leží s mokrým kapesníkem na hlavě a dumají, kde ve výpočtech rizikového profilu portfolií „udělali chybu“. Pravděpodobně nikde, kapitálový trh je místo, které již několik let neodpovídá „normálnímu rozdělení“. Problém vidím spíše v tom, že poslední události kolem Řecka vedly k otevření Pandořiny skříňky. Zejména ve dvou aspektech:
- Z počátku této antické tragédie se jednalo o „pomoc Řecku“. Veřejnost je však o poznání chytřejší, než si milí politici uvědomují a velmi rychle jí došlo, že „pomoc Řecku“ bude pro ně osobně znamenat nejspíše vyšší daně, protože peníze na stromech nerostou. V situaci, kdy Řecko vědomě lhalo o žalostném stavu svých veřejných financí a dostalo se do této kaše opravdu samo nemůže čekat, že se průměrný Němec bude radovat při představě, že pošle do této slunné země 8,5 miliardy eur. Politici proto velmi rychle otočili a začali celý program „prodávat“ jako program stabilizace eura. Problém je v tom, že tím implicitně označili zemi produkující cca 2,4% HDP eurozóny za klíčovou pro stabilitu této měny. Jestliže je „klíčové“ Řecko, nelze případnou pomoc odmítnout mnohem větším ekonomikám, např. Španělsku.
- Stabilizační plán, oznámený s velkou pompou předevčírem v noci, nebude fungovat. Kromě jiného také proto, že nebude stačit – Řecko potřebuje cca 150 miliard eur a na zbytek eurozóny by mělo stačit cca 3,5x tolik? Euro se nyní obchoduje na hladině 1,2697 a ze včerejších 1,31 ztrácí 3%...trh má vždycky pravdu…