Pokud nyní panuje nějaký konsensus, musí jím s jistotou být to, že klíčové sazby centrálních bank ve velkých měnových blocích (USA, eurozóna a Japonsko) se nebudou v dohledné době měnit. Pokud se ale podíváme na mezibankovní trh, je patrné, že tříměsíční sazby v eurozóně soustavně rostou a zvětšuje se rozdíl mezi nimi a sazbami ve Spojených státech. Roste tak relativní atraktivita výnosů v Evropě a to v době, kdy výnosy leží celkově nízko.
Myšlenka měnové války je založena na oslabení měny s cílem podpořit exporty. Eurozóna je chycena mezi Spojenými státy, které vytvářejí více dolarů, a Čínou, jejíž měna je navázána na kurz dolaru. Zdálo by se tedy, že Evropané budou velmi opatrní, co se týče jakéhokoliv trendu, který by podporoval růst kurzu eura. Zdá se tak, že uvedeným rozšiřujícím se rozdílem ve výnosech Evropa poškozuje sama sebe.
Kit Juckes, který stojí v čele globálních FX strategií ve společnosti , se domnívá, že podle ECB jsou sazby v eurozóně relativně k nominálnímu růstu příliš nízko. ECB tak stahuje podporu z peněžních trhů, což vede k uvedenému růstu sazeb. Jediným důvodem, proč zůstávají nízko, je slabost ekonomik na periferii eurozóny (to jest v Řecku a v Irsku). Pokud jim ale pomůže fond stability, není důvodu, aby sazby dále nerostly. Což může být receptem pro růst kurzu eura na 1,50 nebo ještě výš.
(Zdroj: Buttonwood’s notebook)