Tak ECB se rozhodla pokračovat se svým plánem monetární politiky a příští měsíc zvýší svou klíčovou sazbu. To je neuvěřitelné, protože eurozóna se nachází pod silným tlakem, který by nakonec mohl vést k jejímu rozpadu. ECB se ale zajímá hlavně o to, aby utahovala podle plánu. Důsledky nebudou špatné jen pro eurozónu, ale i pro zbytek globální ekonomiky. Stahování vkladů z bank, které nyní v eurozóně zpomaleně probíhá, by se mohlo lehce změnit v další velkou globální krizi.
píší o tom, proč vlastně ECB chce tak moc zvyšovat sazby: Německo roste tak rychle, že se někteří ekonomové bojí přehřátí a ECB se snaží nastavit sazby na úrovně, které odpovídají fázi oživení. Německo je největší ekonomikou v eurozóně a jeho ekonomická situace má tudíž velký vliv na agregované ukazatele, kterými se ECB řídí. Pokud se ale ECB snaží udržet eurozónu v její současné formě, utahování politiky představuje krok špatným směrem.
Důvodem je to, že pokud by ECB politiku uvolnila, způsobila by růst inflace v těch částech eurozóny, které mají méně volné kapacity, tedy zejména v Německu. Tam by rostly ceny více než v zemích na periferii. Jejich zboží by se stalo relativně levnější a relativní cenová úroveň by se pohnula i přes pevně daný kurz. Došlo by tedy k tolik potřebné reálné depreciaci na periferii eurozóny, ta by zvýšila jejich vnější konkurenceschopnost.
Nešlo by o dlouhodobé řešení strukturálních problémů, protože eurozóna není optimální měnovou unií a musí dojít k restrukturalizaci dluhu. Utažení politiky ale situaci jen zhorší. Depreciace proběhne přes mzdy a ceny zemí na okraji a tím se zvýší bolestivost celého procesu a pravděpodobnost jejich odchodu z unie.
(Zdroj: Blog Davida Beckwortha)