Německo si dosud krizi v eurozóně užívá. Zatímco země na periferii uvažují o tom, zda ekonomické problému budou trvat léta, největší evropská ekonomika prochází obdobím silného růstu, rostoucích exportů, klesajících daní a zvyšujícího se životního standardu. Podle Němců tomu tak je hlavně díky bolestivým reformám minulého desetiletí, které zvýšily konkurenceschopnost jejich ekonomiky. Důležitá je ale i slabá měna, velmi nízké náklady půjček a ochota sousedních ekonomik kupovat německé zboží.
Záchranné programy se tak pro Německo doposud jeví jako velmi výhodné. Většinu z nich tvoří garance, obyčejně spojené s výhodnými úrokovými maržemi. Všechno utrpení nesou země na periferii, které přinášejí velké oběti pro to, aby zůstaly v eurozóně. Jak dlouho ale může Německo z krize profitovat, zatímco malé země procházejí bolestivým obdobím? Irsko, Řecko i Portugalsko nyní dosahují velkých rozpočtových deficitů a bez přístupu k pomoci od EU a MMF by musely přerušit činnost velké části veřejného systému, což by vyvolalo mnohem hlubší recesi. A žádná země nechce riskovat vyloučení z EU, které by mohlo následovat po jednostranném defaultu. Lze také pochopit, že Německo trvá na tom, aby náklady krize nesly země na periferii. Řecko lhalo ohledně svých dluhů, irské banky nebyly řádně regulovány, Portugalsko se nesnažilo vyřešit problém své malé konkurenceschopnosti a příliš velkého veřejného sektoru.
Pokud má ale euro přežít, Německo musí ukázat solidaritu se svými partnery v měnovém bloku. Řecko svým hlasováním z minulého týdne poskytlo čas na řešení problémů. Tento čas se ale nyní nesprávně využívá na špatně promyšlený a pravděpodobně neproveditelný pokus o to, aby banky změnily struktury svých pohledávek za Řeckem bez toho, aby soudily jeho default. Lepší by bylo, pokud by se našlo jasné řešení finančních a institucionálních slabostí eurozóny.
Především by se měl vytvořit společný dluhopis, který by snížil úrok placený zeměmi na periferii. Snížení sazeb z 6 % na 3 %, za která si půjčuje EFSF, by znamenalo dobrý start. Proti morálnímu hazardu by se musely zavést limity na velikost dluhu a větší fiskální dohled. Měla by se také zmenšit závislost bank zemí na periferii na ECB. Obecně se nyní přijímá názor, že v současné době jsou tyto kroky politicky neprůchodné. Z velké části je tomu tak ale proto, že Německo odmítá jejich ekonomickou logiku. Hlavu do písku však nemůže strkat věčně, protože některé země by se mohly rozhodnout, že by jim bylo lépe mimo unii.
(Zdroj: WSJ)