Aktualizováno Bylo by hezké říci si, že krize, kterou právě procházíme je podobná té z roku 2008. Jednodušší by následně bylo i její řešení, respektive možnost využít zkušeností z minula pro neopakování stejných chyb. Dnes jsme schopni určit, že tou Lehmanovskou spouští, která akciové trhy za necelé dva týdny připravily skoro o 8 bilionů dolarů – byl to downgrade pro USA od agentury S&P . Hledání paralel mezi roky 2008 a 2011 se však dále již rychle zadrhne.
Deník Wall Street Journal přišel s trojicí hlavních největších rozdílů mezi oběma vývoji událostí, které jakékoliv srovnávání staví na hlavu. Nejasnější odlišností je zcela rozdílné podhoubí, z něhož obě krize „vyrostly“.
Globální ekonomická krize z roku 2008 se šířila odspodu směrem vzhůru. Začala u přespříliš optimistických investorů, kteří v honbě za vysokými výnosy živili obskurní cenné papíry a jejich deriváty posvěcené vysokými ratingy renomovaných agentury. Když si následně uvědomili, že za své miliony dostali pouze toxická aktiva, která možná už nikdy nezpeněží, došlo ke kolapsu finančního sektoru a následnému uvržení globální ekonomiky do recese.
Oproti tomu současná krize „smrdí od hlavy“. Politici na celém světě nebyli schopni účinné stimulace ekonomiky ani řešení vyvstalých problémů. Ve Spojených státech po neúspěchu fiskální, ale především monetární politiky, vzrostly pochyby ohledně schopnosti vedení země docílit konstruktivní dohody po dramatickém boji o limity zadlužení. Výsledkem podobných politických nedostatků na celém světě je postupná ztráta důvěry ve finanční, podnikové sféře i u domácností dotčených vývojem na trhu práce. Klesla tak spotřeba, investice a roztočila se zakletá spirála vedoucí ke stále vyšší nezaměstnanosti a pomalejšímu ekonomickému růstu. Hlavní rozdíl tedy: V této krizi nejsou trhy a banky iniciátory, ale spíše obětmi.
Druhý rozdíl je pro pochopení krize důležitější. Před příchodem krize z let 2007-2008 firmy i domácnosti akumulovali velké zásoby velmi levných úvěrů do nemalého dluhového balíku. Když pak úvěrová bublina praskla a došlo k zamrznutí peněžního trhu, přišlo nucené oddlužování ekonomiky, které nutně vyústilo v recesi. Dnes obavy z dluhového stigmatu trvají a státy, firmy i domácnosti si tak úzkostlivě sedí na hotovosti a snaží se dále zadlužení snižovat. Výsledkem je opět nízká spotřeba, investice, a tedy i ekonomický růst.
Spojením těchto dvou rozdílů nutně nám vychází třetí: rozdílnost možného řešení krize. V roce 2008 bylo s ohledem na jasného původce řešení sice bolestivé, ale na první pohled jednoduché. Vláda vstoupila na zamrzlé peněžní trhy a dodávala do ekonomiky vytištěné peníze tam, kde bylo zrovna třeba. Sazby centrálních bank v koordinované akci klesly na historická minima a komerční banky, které natáhly v krizi ruku, byly státem zachránění. Účet po celém světě: přes 1 bilion nově vytištěných peněz.
Všechna kvantitativní uvolňování a fiskální stimuly však kýžený efekt nepřinesly, a tak dnes toto řešení není na pořadu dne. Hlavní problém především dnes netkví v nedostatečné likviditě v žilách ekonomiky. Té mají firmy díky ozdravným restrukturalizacím dost. Základem je krize důvěry, která ochromuje ekonomickou aktivitu, a na které zbraně politiků a bankéřů z posledních let neplatí.
Jaká tedy nyní lze najít východiska? Wall Street Journal nabízí dvě. „Aby se trhy dostaly ze současné slepé uličky, musí se trhy buď spolehnout na svou vnitřní sílu, nebo počkat na radikální opatření politiků pro podporu ekonomického růstu,“ uvedl deník s tím, že další biliony dolarů samy o sobě nyní již stačit nebudou. Dnes bude třeba zatnout zuby a navzdory krátkodobé ztrátě politických bodů u voličů se pustit do tvrdých reforem na poli rozpočtové politiky, aby ti, co drží, hotovost uvěřili v udržitelnost nastolené cesty a začali opět investovat.
Šéf největšího dluhopisového fondu na světě známého pod zkratkou PIMCO, Mohamed El-Erian – již minulý týden uvedl, že cesta z krize vede přes důvěryhodné zákroky politiků na obou stranách Atlantiku. „Neměli bychom podceňovat schopnost trhů se hojit, politici můžou být protentokrát velmi mile překvapeni,“ uvedl pro CNBC. Podhoubí pro růst podle něho trhy bez problému naleznou v nezainvestovaných peněžních prostředcích. Dle agentury Bloomberg velcí institucionální investoři poučeni výraznými ztrátami z dob krize stahují v poslední době z trhů až 40 miliard dolarů za týden.
Poznat, že k obratu v důvěře na trzích opravdu dochází a prodejní vlna je pryč lze podle investičních stratégů tak, že uvidíme setrvalý odklon investorů od tradičních krizových uchovatelů hodnoty – zlato a švýcarský frank přestanou lámat rekordy a začnou oslabovat.
(Zdroj: WSJ, Bloomberg, NYT, CNBC)