Na velikosti záleží. To je hlavním poučením z debaty o zvýšení dluhového limitu v USA a ze snížení ratingu této země agenturou Standard & Poor’s. Ani jedno se totiž neodrazilo v rostoucích výnosech amerických vládních dluhopisů. Stejně tak je význam velikosti patrný u Japonska, kde jde ruku v ruce největší veřejné zadlužení s nejnižšími výnosy dluhopisů. Země eurozóny by tak měly vydávat eurodluhopisy, ať už dohromady s Německem, nebo bez něj. Vytvoření trhu, který by se svou velikostí vyrovnal trhům ve Spojených státech a v Japonsku, by určitě mělo více přínosů než nákladů.
Celková hodnota dluhopisů vydaných vládou USA dosahuje 9.500 miliard dolarů (6.600 miliard eur), v případě Japonska jde o 875.000 miliard jenů (7.900 miliard eur). I pokud tato čísla upravíme o závazky, které drží veřejný sektor dané země, objem dluhopisů na trhu je obrovský a v podstatě není možné, aby se investoři mohli těmto dluhopisům vyhnout. Porovnejme to ale s roztříštěností trhů v Evropě. Na konci roku 2010 činil objem vydaných dluhopisů v Itálii 1.500 miliard eur, v Německu 1.400 miliard eur a ve Francii 1.300 miliard eur. Ačkoliv jde o velké trhy, investoři se z nich mohou stáhnout mnohem snadněji než z amerických či japonských dluhopisů. Důsledkem je, že evropské země platí vyšší výnosy a jejich trhy jsou zranitelnější.
Pokud je trh malý, trhy může v případě paniky uklidnit jen plán na tvrdé úspory. Pokud je trh naopak dost velký, země si může podržet prostor pro krátkodobou stimulaci poptávky a podporu růstu, který zlepší fiskální výhled, jako tomu je v případě Japonska a USA. Evropské země mají tuto možnost také. Společné eurodluhopisy by vytvořily trh o velikosti 5.500 miliard dolarů. Za ním by stály vlády, které dohromady dluží méně, mají menší deficity a větší kapacitu zvýšit daně než USA a Japonsko. Téměř s jistotou by to vedlo k nižším výnosům a možnost stávky investorů by byla téměř vyloučena.
Často zmiňované problémy se společným ručením dluhopisů se dají vyřešit, ve skutečnosti se čeká na Německo. Řešením je nechat ho být a vytvořit společný dluhopis bez něj a jemu podobných – Nizozemí, Rakouska, Finska a Slovenska. Vyloučit je třeba i Řecko, které potřebuje speciální zacházení. Zbylé země mohou vytvořit trh o velikosti 3.500 miliardy eur.
Mohlo by pak dojít k tomu, že tento trh eliminuje výhodné podmínky Německa na dluhopisovém trhu. Němečtí voliči by se pak mohli začít více obávat toho, že jsou v integraci eurozóny pozadu, než toho, že za vše budou platit.
Pohled na "výhodnost" zavedení společných evropských dluhopisů dnes nabídl německý institut Ifo. Podle jeho propočtů bude tento krok případně stát Německo 47 miliard eur ročně. Propočet je postaven na výnosovém spreadu 2,3 procenta mezi německý dluhopisy a průměrem zemí eurozóny, aplikovaném na německý hrubý dluh v rozsahu 2,08 miliardy eur, při 7,5% průměrné splatnosti.
(Zdroj: FT, Ifo, Bloomberg)