Aktualizováno Řešením současných problémů eurozóny nakonec může být vystoupení některých slabších členů, uvedl Mohamed El-Erian z vedení největšího světového dluhopisového fondu Pimco. Zatímco dluhová krize v měnové unii na evropském kontinentu brzy vstoupí do třetího roku trvání, snahy zkrotit dluhy členských zemí a potažmo nejistotu na finančních trzích se míjejí účinkem, pronesl investor a zařadil se do skupiny těch, kteří volají po oddělení jádra sedmnáctičlenné eurozóny (to je zemí fiskálně zodpovědných) od států, které nejsou dnes bez zahraniční pomoci finančně soběstačné.
Takovým krokem by podle El-Eriana vznikla „menší a mnohem lépe integrovaná, fiskálně silná eurozóna“. Političtí lídři v čele se spolkovou kancléřkou Angelou Merkelovou takové řešení zatím rezolutně odmítají, podle šéfa Pimca je ale nakonec okolnosti přimějí vzít ho v úvahu, aby bylo vůbec možno spolek fiskálně integrovat a zachovat tak status quo.
„Evropští politici nás přesvědčují o svém závazku k udržení ekonomické a měnové unie, kterou není radno podceňovat. Takový závazek však může ve finále znamenat preferenci kvality nad kvantitou,“ uvedl partner v londýnské investiční společnosti SLJ Macro Partners Stephen Jen. Politická oddanost cíli vyřešit současnou krizi bez větších změn podle něj nemůže být bezmezná. Koneckonců, že se o otázce omezení počtu členských zemí eurozóny vůbec hovoří, je právě známkou selhání politických představitelů ve snaze zastavit šíření dluhové nákazy. Ta má původ v Řecku, přenesla se na Portugalsko a Irsko a nyní ohrožuje Itálii, Španělsko, a spekulacím se v posledních týdnech nevyhnula ani Francie.
Objem oficiálních půjček Řecku, Portugalsku a Irsku zatím dosáhl 365 miliard eur, došlo k vytvoření evropského záchranného fondu s prostředky 440 miliard eur a Evropská centrální banka již do nákupu dluhopisů problémových zemí investovala téměř 100 miliard eur.
„Politici musejí připravit plán hry, v níž získají náskok před trhem, to se ale bohužel nedaří, spíše se bojí představit si nepředstavitelné,“ myslí si David Marsh, který předsedá londýnské výzkumné skupině Fórum oficiálních měnových a finančních institucí a je autorem publikace „Euro: Bitva o novou globální měnu“.
El-Erian není jediný ze známých osobností investičního světa, které zpochybňují budoucnost současného složení skupiny zemí platících eurem, která se od roku 1999 rozrostla z jedenácti na sedmnáct členů. Harvardský profesor Martin Feldstein již v roce 1998 varoval, že projekt měnové unie se může ukázat „ekonomickou nevýhodou“. Takto rozdílné ekonomiky se podle Feldsteina těžko vejdou pod jednu střechu společné měnové politiky, a především země jako Řecko by se pod ní neměly schovávat.
„I pokud Německo a ostatní země budou ochotny nést náklady spojené s odvrácením defaultu, nevyřeší tak dlouhodobý problém Řecka a Portugalska, resp. problém jejich obchodních deficitů a neschopnosti konkurence bez přizpůsobení měnových kurzů,“ říká Feldstein, podle něhož si tak slabé země budou nadále půjčkami krýt své schodky obchodní bilance, což povede k nekončícímu dluhovému problému.
(Zdroj: Bloomberg, CNBC)