Šance na to, že euro přežije současné evropské dluhové problémy v podobě, ve které ho známe dnes, je 50 na 50 a cesta k jeho záchraně vede přes zvýšení eurovalu a oživení hospodářského růstu. I to řekl americký ekonom Joseph Stiglitz v rozhovoru pro slovenské Hospodárské noviny. Stiglitz odhaduje pravděpodobnost návratu globální ekonomiky do recese na 30 procent.
Odhady většiny jiných ekonomů jsou přitom často ještě vyšší. Stiglitz ale oproti nim dává padesátiprocentní šanci tomu, že společná evropské měna nepřežije současné dluhové problémy některých evropských zemí. V otázce jednotných evropských daní má pak uznávaný ekonom jasný názor – harmonizace daní je pro stabilitu eura nezbytná.
Němci se s Francouzi předběžně dohodli na tom, že sjednotí daně. Co si myslíte o myšlence harmonizace daní v eurozóně?
Harmonizace je téměř nezbytná. Euro čelí problémům i proto, že země mezi sebou soupeří výškou daňového zatížení.
Myslíte si, že je možné udržet euro bez harmonizace daní?
Spíše bych řekl, že pokud se Evropa nerozhodne pro toto řešení, tak euro výrazně oslabí. Je to úloha, kterou budete muset vyřešit.
Jaká je šance, že společná měna přežije?
Politická situace v Evropě je velmi složitá. Navzdory červencové dohodě lídrů nemusí věci fungovat podle jejich představ.
Vsadil byste na to, že eurozóna přetrvá se všemi členy tak, jak ji známe dnes?
Myslím si, že šance je 50 k 50. Je zde výrazné riziko, že euro se rozpadne. Pokud by se tak stalo, vyvolalo by to velký neklid a jeho rozsah by závisel na způsobu, jakým by se společná měna rozpadla.
Ve světových médiích rezonuje stále častěji slovo recese. Kromě dluhové krize v Evropě se přitom ekonomové dívají zejména na USA. Proč dva roky po vypuknutí krize nejsilnější ekonomika světa stále bojuje s problémy?
Není překvapením, že hospodářství USA je stále slabé. V době, kdy finanční krize teprve začínala, jsem upozornil na to, že kabinet Baracka Obamy se bude muset vypořádat s třemi úkoly, a to stimulací ekonomiky, komplikacemi s nemovitostmi a problémům s bankami. Bez těchto základních řešení by bylo málo pravděpodobné, aby se americké hospodářství obnovilo na pevnou ekonomiku. Bohužel, po dvou letech se ukázalo, že opatření prezidenta Obamy nebyla dostatečná.
V čem udělali Američané chyby?
Vláda špatně odhadla vývoj nezaměstnanosti. Zatímco očekávala, že pobídkami ji sníží z deseti na osm procent, stalo se to, že klesala z 12,5 na 10 procent. Nefungoval ani program bydlení, kolem 6 až 7 milionů Američanů přišlo o domov a pokles cen nemovitostí pokračuje. Dnes například vidíme meziroční pětiprocentní pokles.
Zásadním problémem také je, že velké množství peněz šlo na záchranu velkých bank, přičemž si vláda neuvědomila, že důležité jsou i malé banky. A to ne pro finanční systém, ale pro lidi. Právě tyto finanční domy jsou totiž důležitým zdrojem pro malé a střední podniky a pro vytváření pracovních míst. Velké společnosti nyní sedí na bilionech dolarů v hotovosti, zatímco malým firmám se nedaří.
Je řešením pumpovat do ekonomiky nové množství peněz?
Měnová politika Federální rezervní banky je neefektivní. A bude neefektivní i nadále, protože Fed problému nerozumí. Snižují úrokové sazby, ale to nevede k dalšímu půjčování. Je to tak proto, že bankovní systém nefunguje. Část bankovního systému, která zajišťuje půjčování malým a středním podnikům, nefunguje. Čili malé snižování úrokových sazeb nemá žádný účinek.
Pokud velké společnosti sedí na bilionech dolarů v hotovosti a dostáváte o dvě desetiny procenta z úrokové sazby méně, tak to nepovede k dalšímu půjčování a investování. Takže peníze z kvantitativního uvolňování nevedly k větší ekonomické aktivitě v USA, ale peníze šly tam, kde je nejvyšší zisk a zdá se, že to je na vznikajících trzích, které právě zažívají boom. Čili v globální ekonomice není překvapením, že peníze nešly na financování USA. Vláda proto musí naopak podporovat domácí investice a bojovat s vysokou nezaměstnaností.
Neměly by se Evropané více soustředit i na úsporná opatření?
Pro země jako je Řecko, které si nemohou půjčit, není jiné cesty než šetřit. Avšak červencové rozhodnutí lídrů svědčí o tom, že hospodářský růst uznali jako jediné řešení této situace. S tím souvisí i pomoc zadluženým zemím tak, aby nedošlo k bankrotu. Pokud Němci a další velké země pomohou zadluženým nastartovat růst, pomohou tím i sami sobě.
Evropští lídři jsou však rozděleni a trhy jim důvěřují stále méně.
V demokracii je těžké donutit mluvit všechny jedním hlasem. Pokud by všichni souhlasili, tak bychom neměli žádný prostor k diskusi. Problém je spíše v tom, že lídři Evropy neměli vůli objasnit lidem povahu problému. V případě Německa by měl pád eura vysokou cenu. Znamenalo by to znehodnocení kurzu a snížení konkurenceschopnosti. Doplatil by na to i bankovní sektor, který by se dostal do situace, kdy by vlastnil velké množství rizikových dluhopisů.
Zachování eura samozřejmě také není zadarmo. Jasný politický závazek, že záchrana by vedla přes podporu růstu, by však v konečném důsledku stál Evropu méně než první možnost. Důležité je přitom i zvýšení záchranných mechanismů a vydávání společných eurodluhopisů.
Například v Brazílii v roce 1998 byla také velmi špatná situace. Úrokové sazby byly vysoké a stát prožíval vážnou krizi. Lidé se báli, že země zbankrotuje. Pak však zasáhl Mezinárodní měnový fond, který zajistil přísun peněz a Brazílie se krachu vyhnula. Naopak, splatila své dluhy a dnes, po deseti letech, vidíme, že poměr dluhu k HDP je velmi nízký a ekonomika roste. Brazílie vytěžila zejména ze silné jistoty, díky níž si půjčuje levně a tento model může platit i pro Evropu.
Jaké je podle vás hlavní poučení z finanční krize a do jaké míry hrozí recese v případě, že svět nepřijme rozsáhlá opatření?
Hlavním poučením z krize je, že volné trhy se neumí korigovat samy o sobě, a tedy nepracují efektivně bez zásahů. Co se týče hrozby recese, pravděpodobnost je vysoká. Je těžké přesně odhadnout, jak vysoká, ale může to být více než 30 procent. Hlavním problémem je přitom, jak jsem již naznačil, nezaměstnanost.
Není současná situace i krizí ekonomie jako vědy a ekonomů samotných?
Ano. V tom vidím seriózní problém na rozdíl od těch, kteří samolibě prosazují zastaralá schémata i nadále. A problém vidí pouze v aplikaci detailů.
Související články na IHNED.cz
Eurozóna - triumf politiky nad ekonomií - přežije, říkají ekonomové s Nobelovou cenou
Merkelová: Kdo neplní domácí úkoly, žádnou pomoc nedostane
Evropské banky není nutné rekapitalizovat, reaguje EK na "zmatený" výrok Lagardeové