I nezúčastněnému pozorovateli je nyní jasné, že finanční (a zejména akciové) trhy jsou od počátku měsíce září opět v područí strachu. Krátký flirt s optimismem a dobrou náladou trval necelé dva týdny a s koncem prázdninové sezóny se na trhy vrátila volatilita, obavy, nejistota a pochyby. Jedním z dominantních průvodních znaků současného stavu trhů je již zmíněná - a v mnoha ohledech extrémní - volatilita. V rámci indexu S&P 500 již na velké většině sledovaných časových period (5, 15, 30 a 50 dní) spolehlivě přesahuje hodnoty z loňského května, kdy došlo k tzv. „bleskovému propadu“. Nedosahujeme sice ještě úrovní z podzimu roku 2008, ale poměrně nadějně k nim míříme.
(Zdroj: Bloomberg L.P.)
Druhým průvodním jevem této hektické doby je až nezřízená závislost investorů a spekulantů na nadpisech, objevujících se v sekundových intervalech na obrazovkách jejich monitorů. Pondělí tohoto týdne bylo další klasickou ukázkou. Krátce po otevření se na monitorech rozzářily útržky z prezentace CEO německé Josefa Ackermanna, která hlásala, že a) „tržní podmínky mi připomínají rok 2008“, b) „růst ziskovosti v evropském finančním sektoru je velmi obtížný“ a c) „je velmi nesnadné předvídat, jak se světová ekonomika bude vyvíjet“. Pokud odhlédneme od nálady pondělního rána, která akcentovala páteční propad na Wall Street a žalobu americké FHFA na 17 bank (včetně několika evropských, kromě jiného také Deutsche Bank), lze s J. Ackermannem jedině souhlasit. Současná situace na finančních trzích opravdu - z pohledu míry nejistoty a volatility - evokuje období let 2007-2009, fundamentální situace nejvíce dotčených sektorů je však v mnoha ohledech lepší. Růst ziskovosti bankovního a finančního sektoru v míře dob minulých je z říše snů.
Na straně jedné jsou banky (správně) nucené rekapitalizovat své bilance, na straně druhé je společenská poptávka po pokračující úvěrové expanzi. Problém je v tom, že současné stlačení „brzdy a plynu“ vede jen málokdy k efektivnímu rozhýbání dotčeného vehiklu. Chápu a akceptuji argument, že banky dostaly „nasypáno“ z kapes daňových poplatníků a měly by se proto snažit, některé věci však opravdu zlomit přes koleno nelze, ani když se hodně snažíme. A zastřený výhled pro světovou ekonomiku? Lze se tomuto váhání po záplavě ad-hoc státních zásahů do jednotlivých ekonomických systémů ještě divit?
Nic z toho, co bylo řečeno není lež a všichni to vědí. Z pohledu ředitele banky, které se uvedená slova bytostně dotýkají jde sice o něco jako střelení se do vlastního kotníku, ale budiž. Zpravodajské agentury a finanční webové servery se však chytily právě a jedině uvedených nadpisů, přežvýkaly je do výrazně dramatičtější formy a v pravidelných intervalech je recyklovaly a servírovaly nebohým investorům. Je 10% propad akcií evropských bank ve světle všem dobře známých rizik hodně, nebo málo? Přeceňují investoři vážnost situace, nebo naopak vědomě přehlíží některá rizika? To budeme schopni posoudit jedině s odstupem času. Moje sázka však je, že dna z počátku letošního srpna budou v brzké době pokořena…