Ekonomové se přou o to, jak podpořit skomírající americkou ekonomiku. Mezi posledními příspěvky do diskuse najdeme náměty od Gregoryho Mankiwa a Roberta Barra. První z nich na stránkách NYTimes nejdříve vypočítává pět faktů, o kterých není sporu: Ekonomika se nachází ve špatném stavu, slabá tvorba pracovních míst je úzce spojena s nízkým růstem HDP, nejvíce volatilní součástí ekonomického cyklu jsou investice, současné pomalé oživení jde ruku v ruce se slabým oživením investičních výdajů, stejně tak jsou malé investice do bydlení, a to není pouze odrazem slabého trhu s nemovitostmi.
Podle zastánců fiskální stimulace představují nízké investice důsledek a ne příčinu slabého oživení: Podniky nechtějí investovat, protože zákazníci nechtějí utrácet. Už John Maynard Keynes však poukázal na to, že investiční výdaje jsou do značné míry odrazem tzv. „animal spirits”, které popisuje jako „spontánní nutkání k činnosti namísto nečinnosti”. Vztah mezi ekonomikou a investicemi se tak dá popsat spíše na základě zpětné vazby. Vyšší investice zvyšují tvorbu pracovních míst, což znamená vyšší příjmy spotřebitelů a vyšší výdaje, píše Mankiw. A jako řešení současné situace pak navrhuje následující:
Evidentním krokem by bylo snížení daní ze zisků. Jak ukazuje studie OECD, posun zdanění od zisků ke spotřebě zlepšuje dlouhodobý prospekt ekonomického růstu i současné investice. Bylo by ale příliš optimistické se domnívat, že jeden krok sám o sobě přinese mohutné oživení investičních výdajů. Nejlepším řešením krátkodobých problémů ale stále zůstává politika zaměřená i na podporu dlouhodobého růstu, uzavírá ekonom.
Robert Barro hned v úvodu svého článku tvrdí, že výsledky „experimentu Obamovy vlády založeného na obrovských dluzích a vládních výdajích s podpůrnou rolí Fedu” nevypadají moc dobře. Což podle ekonoma není překvapující. Vývoj v roce 2007 sice nevyhnutelně znamenal vyšší deficity. Prudký nárůst dluhu, který nastal poté, spojený s nejistotou týkající se dlouhodobého fiskálního vývoje, ale znamená, že USA již nemají „luxus boje se slabou ekonomikou prostřednictvím dalších deficitů”.
Ekonom tvrdí, že prioritou musí být úspory, ne stimulace. Bez toho, aby bylo jasné financování, nebude podle něho fungovat ani nově navrhovaný plán na zvýšení zaměstnanosti ve výši 450 miliard dolarů. A Barro navrhuje, aby byla zavedena daň ze spotřeby, zrušit by se naopak měla daň ze zisků. To by mělo být efektivnější než současná vládní politika. Pro podporu svých argumentů se i Barro otáčí ke Keynesovi, který „chápal, že hlavním tahounem cyklu jsou investice”. Ty závisejí na stabilních očekáváních a ekonomickém prostředí. Obamova vláda ale vytváří prostředí netransparentní a neustále se měnící.
Barro odhaduje, že spotřební daň, jako například DPH, by při základní sazbě 10 % přinesla příjmy ve výši 5 % HDP. Při tom, jak se bude pravděpodobně vyvíjet oblast sociálních a zdravotních výdajů, k ní při všech možných výtkách nevidí rozumnou alternativu. Příjmy ze zdanění zisků dosahovaly v letech 2009 a 2010 v průměru 1,4 % HDP, v ziskovějším období mezi roky 2000 a 2008 to bylo 1,9 % HDP. Upuštění od těchto daní spolu s orientací na HDP by podle Barra přineslo vyšší rozpočtové příjmy i vyšší výkonnost ekonomiky.
(Zdroj: NYTimes)