Pohled na globální ekonomiku je neradostný, to, že Bundestag schválil navýšení zdrojů záchranného fondu EFSF, Evropě moc nepomůže, protože tento krok přichází příliš pozdě a není dostatečný. Může tak být vnímán jen jako první krok správným směrem, protože „nebude potřeba 450 miliard eur, ale několika bilionů eur“. Pro Bloomberg to uvedl David Blanchflower, profesor ekonomie na Darmouth College. Poukázal na to, že se v EU propadá spotřebitelská i podnikatelská důvěra, platí to i o Německu. Evropskou i globální ekonomiku přitom poškodilo fiskální utahování a zvyšování sazeb v eurozóně.
Blanchflower se domnívá, že pro vývoj v eurozóně v posledních dvou letech je typické, že její vedení jen reaguje na vývoj na trzích. To znamená, že dlouho nedělá nic a pak učiní to, k čemu ho trhy donutily. Ekonom kritizoval i ECB, která se zvýšením sazeb „dopustila stejné chyby jako v roce 2008 a krizi tím jen prohloubila“.
Podle Blanchflowera se nyní nezdá pravděpodobné, že by ekonomika Spojených států v následujících čtvrtletích klesla. Opak ale platí o evropských ekonomikách včetně Velké Británie. Spojené státy by si měly vzít poučení ze současné evropské zkušenosti, která ukazuje, že fiskální utahování „dramaticky snižuje růst“.
K situaci v Řecku se pro CNBC vyjádřil Peter Morici, profesor ekonomie na University of Maryland. Uvedl, že „Řecko musí přistoupit k defaultu a hodnota jeho dluhu musí významně poklesnout“. Dostalo se totiž do bodu, kdy zvyšování daňových sazeb nepřináší vyšší rozpočtové příjmy kvůli klesajícímu produktu. Navíc, i kdyby se mu podařilo eliminovat primární rozpočtový deficit, musí zvýšit exporty, aby bylo schopno splácet úroky a jistinu dluhu. Zvýšit exporty se mu ale nepovede, aniž by se jádro eurozóny „vzdalo části svého průmyslu“ a zvýšilo dovozy z Řecka. Podobně by se přitom měly zvýšit exporty Itálie a dalších zemí na jihu Evropy.
Morici se domnívá, že jedinou možností, kterou Řecko, Itálie, Španělsko a případně další země mají, je deflace. Ta by stlačila ceny v těchto zemích dolů a zvýšila tím jejich konkurenceschopnost. Jde ale o „mimořádně bolestivý proces“; v situaci, kdy mají Řecko a další země společnou měnu, je to jediný způsob, jak oživit jeho ekonomiku. Pokud se její „základní struktura“ nezmění, dojde k tomu, že výrazně zchudne.
Restrukturalizace řeckého dluhu má „potenciál destabilizovat evropský bankovní systém“. Stejně, jako ve Spojených státech poskytl bankám kapitál Fed, musí v případě eurozóny zasáhnout ECB, míní Morici. Po první vlně, kterou bude restrukturalizace vládního dluhu, pak podle profesora přijde vlna druhá. Ta se bude týkat deflací vyvolaných problémů se zadlužením privátního sektoru. Ekonom se zároveň domnívá, že je tu minimálně 50% pravděpodobnost rozšíření nákazy v případě, že dojde k řeckému defaultu.
(Zdroj: Bloomberg, CNBC)