Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Proč to nezkouší v Číně?

Proč to nezkouší v Číně?

17.10.2011 18:41

Některé rozvíjející se ekonomiky v čele s Čínou stále řeší své inflační problémy. Při pohledu na ně se nám možná vybaví, že na deflinflačním Západě (více v článku ZDE) se mudruje o potenciálních přínosech a negativech vyšší inflace. Zastánce vyšší inflace můžeme rozdělit na zhruba dva tábory. První můžeme nazvat Blanchardisty. Byl to právě Olivier Blanchard, hlavní ekonom MMF, který před časem přišel s návrhem na zvýšení inflačního cíle. Se stejným cílem, ale jinou motivací, přichází ti, kterým můžeme říkat Krugmanisté.

Krugmanisté proti Blanchardistům a oba proti Feldsteinistům

Pan Blanchard navrhuje, aby „v normálních časech“ byla cílena a dosahována vyšší inflace, než na jakou jsme byli zvyklí doposud. Hovoří například o 4 %, sazby by tak ležely někde na úrovni 6 %. Centrální banka by pak v případě hrozby kolapsu ekonomiky měla prostor pro snížení sazeb o 600 bazických bodů. Což je mnohem více monetárního střeliva, než když jsou na počátku poklesu ekonomiky sazby o několik procentních bodů nižší.

Krugmanisté navrhují, abychom nyní (!) začali s cílením vyšší inflace. Podle jejich argumentů bychom tím měli dosáhnout zejména rychlejšího oddlužení, které negativně doléhá na poptávku soukromého i veřejného sektoru a je hlavní brzdou rychlejšímu oživení. Krugmanisty bychom mimochodem přitom neměli plést s tzv. novými monetaristy, kteří navrhují cílení nominálního HDP.

Kritiku si Krugmanisté svým postojem přirozeně vysloužili od těch, kteří v podstatě věří, že inflace není nikdy řešením ničeho. Za ně bychom mohli poukázat na Martina Feldsteina, který se jednoduše ptá „co potom, až bude dluh nízký, ale inflace i očekávání vysoké?“. A Krugmanisté nemají podporu ani od Blanchardistů. Jak nedávno uvedl jejich náčelník, snížení dluhu za pomoci růstu cen by vyžadovalo tak vysokou inflaci, že by to byla katastrofou sama o sobě.

Poučení první…

Oněmi jmény těžkých vah současné ekonomie zde házím proto, abych poukázal na zajímavý paradox. Vezměme dva lidi, kteří nikdy ani neslyšeli o inflaci a zeptejme se jich, jestli je lepší nižší, nebo vyšší. Pokud jsou rozumní, obě dámy řeknou, že neví. Nyní je nechme dlouhá léta studovat vědu o hospodářství a pak jim položme stejnou otázku. Dá se čekat, že budou mít dost vyprofilovaný názor, přitom každá opačný (fungovat to bude jistě, pokud bude dam a pánů asi tak deset). V součtu tak stále nevíme nic, dlouhým studiem a zkušenostmi jsme jen zvýšili polaritu. Platí to obecně a je to doplnění známého rčení, že se učíme jen proto, abychom všechno zase zapomněli.


… a poučení druhé

Asi nikdo nebude v rámci obecně rozšířeného, produkt maximalizujícího, uvažování tvrdit, že něco pozitivního najdeme na inflaci nabídkové. V rámci uvedeného se bavíme výhradně o poptávkou tažené inflaci. Tedy inflaci vyvolané buď větším objemem peněz (větší báze, či multiplikace), či jejich větším rozhýbáním (např. stimulačními vládními výdaji). Pokud vezmeme jednoduchou ekonomiku v ideálním světě, nerozhoduje, zda je v ní růst cen nulový, desetiprocentní, či zda ceny klesají. Vše se hladce a bez transakčních nákladů přeceňuje stejně, jako když mačkáme Enter na klávesnici.

V reálu ale má inflace negativ dost: obavy ze ztráty hodnoty peněz (což se ale v deflačním světě může hodit, protože to podpoří současné výdaje), větší nejistota, ztížené rozhodování, vyšší rizikové prémie, plýtvání časem a zdroji na zajištění se proti inflaci (viz stále populární zlato), přerozdělení bohatství ve společnosti (firmy vs. zaměstnanci, věřitelé vs. dlužníci), atd. Strach z inflace je dokonce takový, že po celém světě většina lidí preferuje nižší inflaci a vyšší nezaměstnanost před opačnou kombinací (studie “Why Do People Dislike Inflation?” od Roberta Shillera z roku 1996; možná se to ale od té doby změnilo). Hlavním důvodem je prý strach z ožebračení, které by vysoký růst cen přinesl.

Tam, kde by hypotetické přínosy vyšší inflace mohli nyní i bez snahy o její vyvolání teoreticky využívat, se přitom o tom této možnosti nijak intenzivně nediskutuje (mám tedy hlavně na mysli Blanchardistický pohled). První graf ukazuje vývoj spotřebitelských cen v Číně, včetně rozdělení na ceny potravin a CPI bez nich. Druhý pak kreslí vývoj reálných sazeb z půjček a z vkladů:

čína

Poměr zápůjční a půjční sazby a jejich výše sama o sobě ukazují, že o utažené monetární politice se zejména během inflačních period mluvit nedá. Pohyb cen potravin ukazuje, že inflace v Číně je zrovna tak poptávkovým, jako nabídkovým faktorem (není dost prasat, apod.). Celkově pak vláda uvažuje maximálně o tom, zda neponechat inflaci trochu výše, aby ekonomika nezačala příliš prudce zpomalovat. O záměrném zachování inflace na oněch 5 – 6 % se hovořit nedá. A tipuji, že ani nikde jinde inflační rácio neprorazí (cílení nominálního HDP je ale už jiná). Na papíře nemusí nyní vyšší inflace vypadat tak špatně, alespoň matné povědomí o ničivém potenciálu finančních kurvítek je ale hluboko pod kůží i na východě.

Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.


Reklama
Nově na Patria.cz - obchodní signály na forexu podle technických indikátorů ADX, Williams R% a klouzavých průměrů!
Váš názor
Na tomto místě můžete zahájit diskusi. Zatím nebyl zadán žádný názor. Do diskuse mohou přispívat pouze přihlášení uživatelé (Přihlásit). Pokud nemáte účet, na který byste se mohli přihlásit, registrujte se zde.
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
ČasUdálost
0:50JP - Maloobchodní tržby, m/m
0:50JP - Průmyslová výroba, m/m
9:00CZ - PPI, y/y
11:00EMU - Inflace, předběžný odhad, y/y
14:30USA - Bilance zahr. obchodu, předb., mld. USD
14:30USA - HDP, q/q a
15:45USA - Index aktivity ISM Chicago
16:00USA - Index spotř. důvěry Conference Board