Dohoda, jaké dosáhl středeční Summit EU27 a eurozóny, snížila riziko rozpadu evropské měnové unie, ale neeliminovala jej zcela. Je východiskem, na které musejí navázat další kroky, uvedl šéf největšího světového dluhopisového fondu Pimco Mohamed El-Erian. „Evropa se dohodla na novém kapitálu. Fajn. Ale jejím hlavním problémem bude, jak tento kapitál zapojit tak, aby sloužil ekonomice,“ uvedl El-Erian na konferenci v Paříži. „Nezapojíte-li nový kapitál, jen jej doplníte, sazby neklesnou, dluhový problém se jen prohloubí,“ uvedl šéf Pimca.
Dohoda o posílení efektivní kapacity Evropského fondu finanční stability (EFSF), ke které po mnohahodinovém jednání na summitu v Bruselu dospěly členské země eurozóny, je podle El-Eriana nejasná a je třeba ji v mnoha ohledech konkretizovat. „Jak bude v případě EFSF ten pákový efekt fungovat? Odkud přijdou peníze, které jsou nutné na zvýšení kapitálu bank? Co budou muset zaplatit daňoví poplatníci?" pokládá El-Erian otázky, na které zatím nenašel odpovědi.
Eurozóna se dohodla, že pomocí pákového efektu zvýší kapacitu EFSF na více než bilion eur (přes 25 bilionů Kč). To bude čtyř až pětinásobek jeho nově stanovené velikosti. Podrobnosti ale ještě nejsou dohodnuty. Eurozóna se s bankami zároveň dohodla na seškrtání poloviny řeckých dluhů.
Podle El-Eriana je klíčové, jaké kroky podnikne nastupující prezident Evropské centrální banky, Ital Mario Draghi. Ten od listopadu v čele ECB po osmi letech vystřídá Francouze Jeana-Clauda Tricheta. Draghi musí dát podle El-Eriana jasně najevo, že bude prosazovat, aby ECB pokračovala v nákupu dluhopisů nejohroženějších zemí eurozóny. Tento příslib od něho již zazněl.
Obsahové vyřešení dluhové krize ani stability bank se podle El-Eriana neobejde bez skutečné podpory růstu a zaměstnanosti.
Společnost Pimco mimo jiné obhospodařuje největší dluhopisový fond světa Return Fund. Má ve správě přes 240 miliard dolarů (přes 4,2 bilionu Kč) a jeho řízením je pověřen Bill Gross. Ten je spoluzakladatelem společnosti Pimco a vede ji spolu s El-Erianem.
Dohodu o 50% odpisu dluhu Řecka považuje za mnohem bližší realitě, než předchozí pokusy. Podle něj zaručuje investorům reálnější šanci na uchování zbývající části jejich investice. „Ta polovina je naprostým minimem k tomu, aby Řecko bylo schopno získat zpět důvěru solventnost a v budoucnu důvěru,“ uvedl.
Jaké jsou další z otazníků a rizik visících nad dohodou o EFSF?
Řecký dluh má navzdory 50procentnímu odpisu dluhů zůstat v roce 2020 na úrovni 120 procent HDP. Investorům tato hodnota zdaleka nemusí stačit, protože Řecko může během následujících let čelit celé řadě ekonomických šoků, které hospodaření státu ještě výrazně zhorší.
Obrovský nepoměr mezi odpisem dluhů a skutečným snížením státního dluhu jen zvyšuje závislost Řecka na pomoci mezinárodního společenství. Investoři sice odepíší 50 procent řeckých dluhů, ale odpis se netýká půjček od mezinárodního společenství. Celkový dluh se tak sníží o necelých 30 procent.
Dohoda počítá s nárůstem příjmů z privatizace řeckého majetku o dalších 15 miliard eur. Dosud politici počítali s výnosem kolem 50 miliard eur. Tento cíl ovšem řada ekonomů považuje za nereálný, ale mezinárodní společenství jejich kritiku vytrvale odmítá.
Není vůbec jasné, zda současná dohoda povede asociaci pro trh se swapy a deriváty ISDA k označení situace v Řecku za bankrot. Pokud by se tak stalo, investoři by se mohli dočkat vyplacení pojistek za své investice do řeckých dluhopisů (pojistky jsou označované jako CDS - Credit Default Swap). Existuje tak možnost, že nedobrovolný podíl na řeckém bankrotu by byl pro některé banky výhodnější než schválený dobrovolný podíl.
Není jasné, zda se Čína zúčastní speciálního mechanismu, který povede MMF, a jenž by měl zajistit peníze pro eurozónu prostřednictvím velkých rozvojových ekonomik. Se zástupci Číny bude teprve jednat francouzský prezident Nicolas Sarkozy a šéf záchranného fondu EFSF Klaus Regling.
Není příliš jasná budoucnost úvah o hlubší rozpočtové integraci. Závěry summitu obsahují pouze závazek ke "konzultacím mezi Evropskou komisí a členy eurozóny před přijetím jakéhokoliv rozpočtového či ekonomického opatření, které by potenciálně mohlo ovlivnit i situaci v jiných státech".
(Zdroj: PIMCO, Bloomberg, CNBC, čtk)