Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Euro i zlatý standard – pomáhají a škodí stejně

Euro i zlatý standard – pomáhají a škodí stejně

21.11.2011 18:17
Autor: Redakce, Patria Online

Euro podpořilo volný obchod a zahraniční investice, stejně jako před sto lety zlatý standard. Se zlatem ho však spojuje i jeho největší slabina. V rámci zlatého standardu byly směnné kurzy pevné a to znamená, že země neměly možnost vyhnout se šíření deprese. U eura již kurzy ani neexistují a možnost vyhnout se šířící se depresi je tak úplně uzavřena.

Co udělá země, která nemůže oslabit svou měnu a snížit tak ceny? Dnes stejně jako ve 30. letech máme jedinou možnost, a tou je vnitřní devalvace. Ta znamená snížení mezd a dalších nákladů včetně podpory ze strany vlády. Jde o bolestivý proces, který vytváří velký tlak na společnost. Ve 20. a 30. letech dovedla vlna chudoby k moci Hitlera a Mussoliniho. I pokud se něčemu podobnému dnes vyhneme, tvrdá úsporná opatření mohou vést k deflační spirále a zhoršujícímu se zadlužení.

Problém vyvstává se zastánci tvrdé měny v Německu, Finsku a dalších zemích na severu eurozóny. Ti tvrdí, že Řekové, Italové a brzy možná i Francouzi musí nést zodpovědnost za své fiskální hříchy. Z emocionálního hlediska dávají jejich argumenty smysl, zní ale podobně jako slova Andrewa Mellona. Tento ministr financí vlády Herberta Hoovera podle prezidentových memoárů řekl, že jediným způsobem, jak ve 30. letech oživit americkou ekonomiku, bylo „likvidovat pracující, likvidovat zásoby, likvidovat farmáře, likvidovat nemovitosti,… zbavit se hniloby, která v systému je“. Tento postup ale pacienta téměř zabil. V eseji „The Gold Standard and the Great Depression” tvrdí Barry Eichengreen a Peter Temin, že mentalita pomýlená zlatým standardem silně omezila možnosti, které se mohly během Velké deprese využít. To změnilo běžné ekonomické oslabení v depresi, která významně ovlivnila následný historický vývoj.

Zlatý standard nemusí být vždy deflační. Od 70. let 19. století až do první světové války fungoval víceméně pod záštitou Bank of England. Země, které dovážely více, než vyvážely, musely rozdíl v obchodu vyrovnat dodáním zlata svým obchodním partnerům. To bylo považováno za hlavního uchovatele hodnoty a státy se ho tak nerady zbavovaly ve větším množství. Centrální banky zvyšovaly sazby, čímž omezily domácí výdaje a snížily ceny. Země, které dovážely zlato, zase čelily rostoucím cenám, které zvyšovaly poptávku po dovozech a omezovaly obchodní přebytky. Na trzích panovala disciplína a rovnováha.

Tuto rovnováhu ale nabourala první světová válka, protože válečné výdaje vyvolaly inflaci a země musely ukončit konvertibilitu svých měn do zlata. Snaha o návrat ke zlatému standardu pak po válce znamenala nutnost eliminace inflačního efektu a došlo k deflaci. Spojené státy a další věřitelské země k tomu na trhu skoupily tuny zlata ve snaze zachovat domácí peněžní nabídku. Dlužníci tak neměli dostatek zlata a to ještě prohloubilo jejich deflaci. Nakonec byly všechny země donuceny od zlatého standardu upustit.

I když ceny během 30. let klesaly, stále panovaly obavy z inflace. Ani dnes se ještě vlády dostatečně nepoučily. U eura je to ještě horší, protože jeho tvůrci záměrně nevytvořili proceduru, podle které by bylo možné tuto měnu opustit. Eichengreen se tedy domnívá, že pokusy o uvedenou možnost by měly být až těmi posledními v řadě všech možností. Lepší by podle něho bylo zlepšit fungování eura na stejnou úroveň, na jaké fungoval zlatý standard ve svých nejlepších letech. Země, které dosahují přebytku, by se o náklady na nutné změny dělily s deficitními zeměmi.

Objevují se známky toho, že i země, které dosahují přebytků, začínají chápat svou zodpovědnost. V říjnu se ministři financí EU dohodli na pravidlech, která by teoreticky měla penalizovat země s nadměrnými přebytky. Tedy nejen ty, které dosahují velkých deficitů. Podle Eichengreena ve 30. letech „sílila masochistická mentalita zlatého standardu s tím, jak rostla intenzita krize“. Nyní by bylo dobré, pokud bychom masochismus nahradili zdravým rozumem.

(Zdroj: Businessweek)


Váš názor
  • Tento článek je zcela absurdní..
    22.11.2011 17:14

    Zde uvedený text je napsán buď 1) někým, kdo nemá základní historické a měnové znalosti nebo 2) ten, který se snaží o vytvoření iluze. Jen krátce: Zlatý standard je z historického hlediska jediný měnový systém, který bezezbytku podporuje mezinárodní obchod a dělbu práce. Odměňuje ty, kteří generují bohatství a trestá ty, kteří tisknou. Snažit se hledat rovnítko mezi zlatem a eurem je to samé, jako hledat rovnost mezi skálou a cirkusovým stanem. Každý kdo má zájem o informace vedoucí k pochopení této problematiky doporučuji knihu Peníze v rukou státu, přesněji strany zabývající se historickým vývojem peněz od roku 1815 do současnosti. Zdarma legálně zde: http://www.libinst.cz/etexts/rothbard_penize.pdf Centrální banky, vlády apod. se svým chováním zasazují o jediné: podáním důkazu, že současný systém je inherentně nefunkční a že vede k destrukci kapitalismu a svobod z něj plynoucích. Pokud bych mohl reálně rozhodnout o krocích Německa, tak: 1) na oko bych agónií trhů prodlužoval na úkor nejnižších nákladů a 2) začal bych neprodleně devizové rezervy konvertovat do fyzického zlata s dodávkou do vlastních trezorů na vlastním území. Až totiž současný keynesovský systém skončí absolutním bankrotem, pak se každá země podívá na to, co vlastně na území a ve svých rukou má, ČR nevyjímaje....
  •  
    22.11.2011 9:28

    Jen takový nejapný dotaz - která země v EU má nadměrné přebytky???
    Opitz
  •  
    21.11.2011 20:45

    "zlaty" standard v 30. letech byl asi stejne zlaty jako byvala NDR demokraticka, z dotoho duvodu povazuji vyse uvedeny clanek za blabol !!!!
    Ticker
    •  
      22.11.2011 14:10

      Tak treba Nemecko, cca 5% HDP (185mld Euro). PIGS maji dohromady podobny deficit... Celkove eurozona je v mirnem plusu co se tyka vztahu se zahranicim...
      almaris
    • je to blábol, ale poukazuje na obdobný problém
      22.11.2011 8:52

      Tehdy jako nyní hrozí blokace "přeshraničních" přesunů a uzavření se dovnitř.
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
Nebyla nalezena žádná data