Metallica prý odložila své koncertní turné po Evropě. Důvodem by měly údajně být obavy z toho, že kvůli změně kurzu eura k dolaru by příjmy z tohoto turné nemusely pokrýt náklady s ním spojené. Jejich nové fláky nejsou zrovna moje gusto, ale těmi starými jsem byl muzikálně odkojen. Na koncert bych nyní sice nešel, ale myslím, že je škoda, že skupina zrovna v dnešní době do Evropy nepřijede. Navrhoval bych hlavně koncerty v Bruselu, Frankfurtu, Berlíně a Paříži. Architektům dlouhé řady pokusů o vyřešení krize by mohli zahrát The Day That Never Comes, či Sanitarium a Disposable Heroes. Spolu s tvůrci měnové unie by se mohli zaposlouchat i do Master Of Puppets, The Thing That Should Not Be, Until It Sleeps a i několikrát do For Whom the Bell Tolls. Pro šňůrku na periferii bych pak volil spíše Sad But True, Damage, Inc. a nakonec Don´t Tread On Me.
Uvedené poukazuje na to, jak moc se rozevřel vějíř všech možných scénářů dalšího vývoje v eurozóně. Zvažovány jsou evidentně i možnosti, které byly donedávna považovány za naprostou exotiku. Vývoj posledních dní sice budí určitý optimismus a je férové uznat, že dosažení jakéhokoliv smysluplného a efektivního kompromisu je v evropském kotlíku čin téměř zázračný. Věcí, které se mohou pokazit, je stále přehršle. Metallica a spol. se tak mohou v principu obávat toho, zda by vůbec dostali zaplaceno (tj. validity eurových pohledávek po případném eurozemětřesení). A pak tu je samozřejmě kurz případně přeživšího eura k dolaru.
V principu platí, že cokoli bude navázáno na Německo (případně Nizozemí a Rakousko a Finsko), bude silné, zbytek slabý. Koncerty v jádru eurozóny by se tak mohly dokonce spekulativně vyplatit – tvrdí metalisté by na tvrdé marce či jádrovém euru ještě vydělali. Nebo skupina uvažuje ještě dále: Německu by prospekt silné měny měl dávat motivaci k záchraně všeobjímajícího eura – mělo by se snažit udržet euro periferií oslabené. Pokud ale bude periferie euro oslabovat, znamená to, že periferie bude mít problémy.
Dilema Německa tak ve skutečnosti zní „silná marka/jádrové euro, nebo slabší euro ale také periferie, kterou bude muset větší, či menší oklikou dlouho podporovat (ECB, eurobondy...). Tedy zase žádný oběd zadarmo. Konec konců, ten nebyl ani dříve, když poptávka z periferie pomáhala Němcům udržet exporty a nezaměstnanost na slušných úrovních.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.