Konec kalendářního roku s sebou obvykle nese záplavu více či méně vážně míněných proroctví na téma očekávaných událostí roku nadcházejícího. Jsem si plně vědom limitů, které jsou s předpovídáním budoucnosti spojené – zejména toho, že možný počet scénářů se díky propojenosti současného světa zvýšil exponenciálně a prostor pro chybu je tak násobně větší. Pozitivem budiž, že „někdo“ se nejspíš ve své předpovědi strefí a možná to nakonec budete Vy nebo já. Níže uvedené je tak názorem ryze subjektivním a z pohledu rozsahu limitovaným, každý ze čtenářů však bude nepochybně schopen přispět svojí „troškou do mlýna“ a nakonec se můžeme dostat k docela zajímavé skládačce možných událostí roku 2012. Nejlepší názory a vize čtenářů dojdou uplatnění v některém z novoročních textů.
Velkým tématem roku 2012 bude (opět) nepochybně osud měny euro resp. eurozóny jako takové. Osobně nesdílím názor, že se euro rozpadne a proběhne návrat k bývalým domácím měnám. Evropská unie byla původně vystavěna jako politický projekt, ne jako projekt ekonomický – jejím cílem bylo zabránit dalším válkám na kontinentě, kde se historicky válčilo téměř nepřetržitě. Rozpad celého konceptu měny euro by tak hrozil spíše v okamžiku, kdy by se Evropa začala „drolit“ politicky. V případě pokračujícího tlaku na výnosy státních dluhopisů se tak jako mnohem pravděpodobnější jeví scénář jakési „nucené správy“ nad některou z předlužených členských zemí. Trpělivost evropského daňového poplatníka s rozhazovačnými sousedy totiž není nekonečná, Nicolas Sarkozy čelí v roce 2012 prezidentským a parlamentním volbám, Angelu Merkelovou to následně čeká v roce 2013. Žádný politik či byrokrat si dobrovolně nezařízne nosnou slepici a lákadlo znovuzvolení je příliš silné. A házením peněz do „černé díry“ se politické hlasy kupují jen těžko.
Velkou neznámou je míra „zapojení“ Evropské centrální banky. Prozatím se zdá, že tlaku některých politiků odolává poměrně dobře, její větší „aktivizaci“ však v případě prohloubení stresu na trhu nelze vyloučit. Netřeba připomínat, že prohlášení ECB o podpoře ekonomik formou jakési evropské verze „kvantitativního uvolňování“ je přesně to, na co trhy čekají a co by případně odměnily masivním růstem.
Druhým tématem bude surovinová soběstačnost. Na počátku tohoto týdne se Írán v rámci vojenského cvičení (prý) rozhodl na několik hodin uzavřít Hormuzský průplav. Problémem je, že tímto průplavem prochází 33 % světového námořního obchodu s ropou a jeho dlouhotrvající blokáda by tak představovala více než nemilou komplikaci. Informace sice byla později ze strany Íránu dementována, cena ropy i tak dokázala ve velmi krátkém časovém horizontu poskočit o více jak 2 %. Lze nepochybně dovozovat, že ze strany Íránu šlo ve světle vytrvalého tlaku západních mocností o demonstraci síly, přesto nelze toto téma jednoduše pustit ze zřetele.
Třetí téma lze shrnout dvěma slovy – racionalizace a decentralizace. Velká většina analytiků a ekonomů se shoduje, že rok 2012 bude v lepším případě rokem stagnace, v tom horším rokem další vlny ekonomického poklesu. Firmy se kvůli tomu nezastaví, jen se budou snažit hledat cesty, jak dělat věci efektivněji. To samo o sobě není nic špatného a mohlo by to konečně očistit ekonomický systém od hromad všeho toho zbytečného balastu, který se na něj v dobách expanze nabalil. První oblast, kde lze poměrně slušně ušetřit, jsou zaměstnanci. Na pozadí zpráv z několika posledních týdnů lze dovozovat, že „sekera“ dopadne na přelomu roku i do prozatím relativně chráněného odvětví – investičního bankovnictví. Propouštět se chystá , , a mnoho dalších. Osobně bych se však navíc vyhnul investicím do automobilového průmyslu (podle mnoha lidí z branže na pokraji citelného poklesu) a leteckým společnostem. Kombinace konkurenčního tlaku na ceny letenek, poklesu počtu (šetřících) pasažérů a potenciálně volatilní ceny paliv je smrtící. Dívejte se naopak do oblasti „cloud-computingu“, videokonferencí a dálkového přístupu k datům „odkudkoliv“. Kultura zaměstnanců vázaných na jedno místo v mnoha oborech totiž skončila, nebo velmi brzy skončí…
Hezký advent!
Připraveno pro tištěnou verzi Lidových novin, rozšířeno.