Očekává se, že světová ekonomika příští rok poroste pouze o 3 %. Evropa si prodělá další recesi, ta bude mít krátké trvání v jejím jádru, na periferii bude hluboká. Pokračovat bude dluhová krize, přijde default Řecka a výnosy italských dluhopisů porostou, což zvýší tlak na fiskální úspory. Francie přijde o svůj AAA rating, to samé se možná přihodí Německu. Kvantitativní uvolňování není v krátkém období pravděpodobné.
Recese a deflace se ukáží jako bolestivý proces dosažení relativní devalvace. Záchranné fondy EFSF a ESM nebudou mít dostatek financí – potřeba je 1 bilión eur a ten k dispozici není. Bankovní sektor je zranitelný a investice do vládních dluhopisů periferie přinesou kapitálové ztráty. Ty už potopily banku a pravděpodobně i . Nejpravděpodobnější jsou řízené změny, chaos se ale nedá vyloučit. Itálie a Španělsko by například mohly ztratit přístup na trh, přišly by defaulty, odlivy vkladů z bank a rozpad eurozóny.
Ekonomika Spojených států zřejmě neporoste o více než 2 %. Nezaměstnanost je strukturálně vysoká a čtvrtina hypoték převyšuje hodnotu domů. Současná hodnota budoucích závazků (Medicare, Medicaid, sociální podpora) dosahuje 60 bilionů dolarů, což podkopává statut dolaru jako světové rezervní měny. Patová politická situace oslabí oživení a schopnost dosáhnout dohody o střednědobé fiskální konsolidaci. Nabídku úvěrů negativně ovlivní vývoj v Evropě a pokud padne některá z velkých bank, vyvolá to recesi i v USA.
Rozvíjející se ekonomiky porostou asi 6% tempem a poprvé v historii koupí více než polovinu světových dovozů. I ony ale kvůli vazbám na rozvinutý svět pocítí zpomalení a to zejména, pokud se zhorší situace v Evropě. Slabší poptávka z Evropy a USA sníží poptávku po exportech a negativně dolehne na ceny komodit. Podporovat globální růst bude zejména Asie. Čína se v roce, na který je plánována změna jejího vedení, zaměří na posílení sociální podpory a příjmu domácností. V její ekonomice pokračuje pokles cen nemovitostí, poroste objem špatných úvěrů a finanční systém bude potřebovat rekapitalizaci. Pokud by růst výrazně klesl, Peking pravděpodobně uvolní monetární politiku a zvýší fiskální výdaje.
Ve světové ekonomice přetrvává mnoho neřešených problémů. Dluhy se musí splatit či restrukturalizovat. O tom, kdo ponese náklady, rozhodnou ekonomické a politické úvahy. Na soukromý sektor dolehnou vyšší daně, nezaměstnanost a klesající mzdy. Německo bude muset odpustit dluhy zemím na periferii a poskytnout garance za dluh vlád dalších zemí jádra. Bankám poroste objem špatných úvěrů, jejich rozvahy se budou zmenšovat kvůli snaze o dosažení 9% poměru Tier-1. Ve hře je částečné znárodnění bank. Největší hrozbou se může stát Itálie.
Prioritou pro investory bude uchování hodnoty kapitálu. Deflační tlaky a vysoká rizika je natlačí do hotovosti. Ta jim může umožnit využívat nízké valuace aktiv a vysokou volatilitu, ve středně dlouhém období ale návratnost nepřinese. Hodnota hotovosti a dluhopisů bude nahlodána inflací. Negativní reálné sazby povedou k masivnímu transferu bohatství od těch opatrných (střadatelé) k těm, kteří podstupují riziko (dlužníci). Dlouhodobější rally na akciovém trhu je možná, závisela by ale na rozhodné a jasné veřejné politice. ECB by měla poskytnout podporu dluhopisovým trhům a vlády by měly vytvořit jasný plán vydání eurodluhopisů. Pro podporu růstu v USA je nezbytná fiskální stimulace. Čína by pro eliminaci nerovnováh běžného účtu musela podniknout fiskální expanzi, monetární uvolňování a její měna by musela posílit.
Autorem je Magnoli Bocchi, hlavní ekonom Kuwait China Investment Company a bývalý senior ekonom ve Světové bance.
(Zdroj: EconoMonitor)