Poptávka po energiích, potravinách, kovech a vodě by měla v příštích letech nezadržitelně růst. Tažena bude třemi miliardami nových spotřebitelů střední třídy, kteří se objeví během nadcházejících dvaceti let. Například počet aut ve světě by se měl do roku 2013 zdvojnásobit. Podobný dramatický růst poptávky po komoditách ale není ničím neobvyklým, k něčemu podobnému docházelo během 20. století, kdy se světová populace ztrojnásobila. Pokud by nabídka zůstala nezměněna, ceny komodit by vystřelily nahoru. Pokrok v těžbě, zpracování a pěstování ale udržel nabídku před rostoucí poptávkou. Reálně tak ceny komodit klesly téměř na polovinu (viz graf). To obratem přispělo k mohutnému růstu globální ekonomiky.
Dnes tu ovšem jsou tři významné rozdíly:
1. Bez významných změn budou globální emise uhlíku vysoko nad úrovní, která by zajistila růst globální teploty menší než 2°C. To je hranice, která se považuje za potenciálně katastrofickou.
2. Je stále těžší zvýšit nabídku komodit, a to zejména v krátkém období. Nabídka je čím dál méně elastická, dlouhodobé marginální náklady rostou a nové investice jsou stále složitější a méně produktivní.
3. Vztahy mezi jednotlivými zdroji jsou stále důležitější. Patrné je to například na nedostatku vody, protože 70 % její spotřeby připadá na zemědělství a 12 % na výrobu energie.
Vyšší ceny komodit představují jeden ze způsobů, jak dosáhnout větší rovnováhy mezi jejich nabídkou a poptávkou. Pro většinu to ale není způsob vhodný, protože vysoké ceny snižují zisky firem a růst. Lze také zvýšit produktivitu užitím přírodních zdrojů – výzkum McKinsey Global Institute ukazuje, že její nárůst by mohl pokrýt více než 20 % očekávané poptávky po energiích, oceli, vodě a půdě v roce 2030. Dlouhodobě vyšší ceny se rovněž mohou stát impulsem pro technologický pokrok, zejména v oblasti energetiky. Vcházíme do nové éry komodit a musíme jednat.
(Zdroj: McKinsey Global Institute)