Aktualizováno Řecko se pátým rokem nachází v hluboké recesi, nová dohoda o poskytnutí pomoci znamená další úsporná opatření a mnozí tak navrhují, aby odešlo z eurozóny. Patří k nim taková jména jako Martin Feldstein, Ken Rogoff nebo Nouriel Roubini. Návrat k drachmě by ale znamenal jen samá negativa.
Pokud by Řecko z eurozóny skutečně odešlo, jen by se zvýšila jeho dluhová zátěž, jeho problém konkurenceschopnosti by se ale nevyřešil. Ten pramení z regulatorních překážek, omezujících praktik na trhu práce a malé flexibility, která zvyšuje náklady spojené s podnikáním. Pokud ovšem země v eurozóně zůstane, vyvstává otázka, zda bude schopna projít deflací dost hlubokou na to, aby svou konkurenceschopnost obnovila. Pravděpodobně ne, protože uvedené faktory proces nápravy znemožní. To, co Řecko potřebuje, jsou strukturální reformy zaměřené na růst. Mezi ně patří větší význam trhů v ekonomice a vláda práva. Nyní je například levnější dovážet zemědělské produkty ze střední Ameriky, než je převážet v rámci Řecka, protože na takový převoz je třeba licence. Žádná devalvace podobné problémy neodstraní.
Řecku trvalo dlouho, než se do současných problémů dostalo, a právě tak dlouho bude trvat, než se jich zbaví. Tzv. „eurodividenda“, tedy snížené úrokové náklady po vstupu do eurozóny, nebyly použity na financování strukturálních reforem. Inflace zůstala nad úrovní běžnou v eurozóně a zdroje se přesunuly z mezinárodně orientovaných sektorů do více chráněných domácích sektorů. Výsledkem byl propad deficitu běžného účtu. Následně přišla ztráta přístupu na finanční trhy v roce 2010 a bez pomoci ostatních zemí by nyní nebylo dost financí na nákup ropy, léků a potravin ze zahraničí. Jednostranný default či návrat k vlastní měně by v takové situaci nepomohl. V tomto případě by muselo dojít k zavedení omezení na dovozy a ke zmrazení bankovních vkladů, jinak by nastal jejich masivní odliv z finančního sektoru.
Příjmy a bohatství Řeků klesnou v každém případě. Volba je jen mezi negativním růstem s inflací a negativním růstem bez inflace. Devalvace nikdy žádné ekonomice k prosperitě nepomohla. Nafouklý a chráněný sektor neobchodovaného zboží v Řecku a v dalších zemích na jihu Evropy není chybným prvkem monetární unie, ale špatně fungujícím trhem. Řešení představují pouze strukturální reformy, ne reformy monetární. Řecké dráhy mají více zaměstnanců než cestujících a jejich tržby dosahují 10 % mzdových nákladů. Tato společnost potřebuje restrukturalizaci a ne devalvaci.
Uvedené je výtahem z „Greece’s exit from the Eurozone would be all pain, no gain“, autorkou je Miranda Xafa.
(Zdroj: VOX)