Cena mědi včera klesla na týdenní minimum kvůli obavám ze zpomalení růstu světové ekonomiky, zejména Číny a eurozóny. Komoditě, která je pro své široké využití tradičně považována za nejcitlivější ukazatel stavu ekonomiky, také nepomohla slabá čísla ze soukromého sektoru amerického pracovního trhu.
Svým 2% poklesem měď kopírovala další rizikovější aktiva, včetně akcií a eura, poté co průmyslová aktivita v eurozóně vykázala za minulý měsíc další pokles, tentokrát už devátý v řadě. Obzvlášť postižené byly Itálie a Španělsko, nedařilo se ale ani Německu. Podle Petera Buchanana, analytika CIBC Toronto, data naznačila, že „eurozóna se nevymaňuje z recese, ale naopak klesá hlouběji do močálu dluhové krize.“
Na londýnské burze (LME) se měď v rámci denního minima dostala na 8275 USD za tunu, aby uzavírala na 8305 USD/tuna se ztrátou 135 USD. Červencový kontrakt na burze v New Yorku vykázal podobnou dynamiku a usadil se na 3,787 USD za libru kovu. Ztráty za mořem vzrostly vinou neuspokojivých čísel z amerického pracovního trhu a také horších objednávek zboží dlouhodobé spotřeby.
Měď skvěle vodí elektřinu i teplo, takže jsou z ní vyráběny nejrůznější dráty a trubky protkávající infrastrukturu po celém světě. Průměrné auto obsahuje 25 kg mědi; kov se také používá v kabelech a kontaktech v elektronice od počítačů po mobily. Jeho všudypřítomnost znamená, že rostoucí poptávka by měla být předstihovým indikátorem růstu průmyslové výroby i stavebnictví. Už v zárodku finanční krize se cena mědi dostala pod tlak a obrat přišel na konci roku 2008, několik měsíců před začátkem zotavovací rally na světových burzách.
Na vývoj v rozvinutých ekonomikách Západu už dnes měď tolik nereaguje. Zato Čína, která díky stavebnímu a industriálnímu boomu spotřebovává 40-50 % světové produkce, dokáže s cenou komodity pohnout nejvíc. A ještě nějaký čas tomu tak bude. Poptávka po načervenalém kovu má do roku 2020 vzrůst o víc jak 40 % na 27 mil. tun.
Právě obavy ze slábnoucí čínské poptávky v poslední době na měď doléhají nejvíc. Dubnová data ukázala, že průmyslová výroba v zemi klesá už půl roku. „Největší obavy budí poptávka koncových výrobců. Před pár měsíci jsme byli svědky nárůstu importů, ale ty zamířily téměř výhradně do čínských skladů,“ varuje ekonom z Capital Economics Ross Strachan.
Nyní se spekuluje, že velké čínské slévárny mají příliš velké zásoby a že se budou snažit vzniklou situaci řešit dodávkami kovu do skladů LME. To už ostatně někteří potvrdili, jelikož je to pro ně z hlediska nákladů efektivnější. Jediný faktor, který by tomu mohl zabránit, jsou státní limity na export mědi.
Ztrácely i uhelné společnosti
Obavy z budoucnosti světové ekonomiky včera dolehly na další důležitou komoditu a její těžaře: uhlí. , největší ruský výrobce koksu pro oceláře, odepsal víc jak 2 %, což je nejvýraznější pokles za uplynulý týden. Za letošní rok titul odepsal 5,8 %, téměř stejně jako český těžař .
Velké ztráty přes noc utrpěli i velcí producenti ve Spojených státech: (-2,5 %), (-8 %) a (-4 %). U prvních dvou titulů analytici snížili odhadovaný zisk kvůli slábnoucí poptávce. Řada elektráren a tepláren totiž z uhlí přechází na levnější zemní plyn, jehož cena díky významné produkci z nekonvenčních břidlicových ložisek výrazně klesla a jehož je díky mírné zimě v zásobnících přebytek.
(Bloomberg, AP, ČTK)