V roce 1900 měly Spojené státy 500 výrobců aut; do roku 1908 se jejich počet snížil na 200. Ve Velké Británii působilo v roce 1960 necelých 20 bank; o deset let později jich zbylo šest. V obou uvedených případech došlo k rychlé konsolidaci odvětví v důsledku velkého počtu převzetí a slučování. Stejnou tendenci vykazují ostatní sektory ekonomiky od výrobců limonád pro oceláře. Konsolidace probíhá ve vlnách, takže počet firem v daném odvětví klesá v prudkých nárazech, spíš než postupně. V uplynulém století zažily Spojené státy čtyři slučovací vlny, přičemž ostatní ekonomiky prošly podobným vývojem. Historická zkušenost naznačuje, že svět stojí před další před další záplavou akvizic.
Z výzkumu předcházejících případů konsolidace plyne, že jako spouštěče slučovacích vln působí šoky. Některé firmy reagují na technologické změny rychleji než jiné, což těm silnějším a mrštnějším umožní pohltit slabé a neflexibilní. Jako katalyzátor změn v minulosti působily například telegraf, telefon nebo internet.
Dalším typem šoku je propad poptávky, který vyústí v přebytečné kapacity a prázdné sklady. Podle studie Gregora Andadeho a Erika Stafforda, která zkoumala data z let 1970-1994, docházelo k vlně slučování nejvíc právě v těchto případech. V jiné studii pak autoři jako další důležitou příčinu identifikovali deregulaci. Deregulační šoky z konce devadesátých let minulého století zafungovaly jako spouštěč mnoha slučování a akvizicí.
Když už k větší akvizici dojde, začnou se na ni nabalovat další. Ostatní podniky se na posíleného konkurenta začnou kvůli potenciálním větším úsporám z rozsahu dívat s obavami a začnou tvořit obranné aliance. Manažeři musí také dbát na dobré načasování a vyhledávají cíle s nízkým poměrem cena/zisk. Po akvizici se tím mechanicky zvýší zisk na akcii firmy a s ním často i bonusy pro management. Jelikož manažeři používají podobné oceňovací modely, bývají nákupně naladěni ve stejnou dobu jako jejich konkurenti.
Ke konsolidaci v různých sektorech ekonomiky ve stejnou dobu dochází kvůli způsobům financování akvizic. Na nákup je třeba buď úvěr od banky, který je v těžkých časech recese nebo poptávkových šoků hůře dostupný, nebo hotovost. Jarrad Harford z University of Washington ve své studii z roku 2005 zkoumal dění ve 28 odvětvích a jeho závěr zní, že firmy s velkými objemy hotovosti na účtech bývají při vlně slučování aktivnější než jiné.
Srovnání výše uvedených poznatků se současnými podmínkami naznačuje, že nás čeká další větší konsolidační vlna. Šok hospodářské krize se dotkl většiny sektorů a v řadě z nich existují nadbytečné kapacity (automobilový průmysl se jeví jako nejkřiklavější příklad). Řada společností, obzvlášť v Evropě, těžce zápasí s deregulací a strukturálními reformami (vzpomeňme na probíhající cenovou válku mobilních operátorů ve Francii a Polsku nebo na řecké taxikáře a řidiče kamionů). Mnoho firem nashromáždilo gigantické zásoby hotovosti (Apple má na účtech zhruba 100 mld. USD). Podíl likvidních finančních aktiv k čisté hodnotě v rozvahách amerických nefinančních institucí dosahuje nejvyšší úrovně od padesátých let minulého století.
Nejpravděpodobnějšími kandidáty na konsolidaci jsou odvětví s největší mírou roztříštěnosti, s různorodou výkonností a ty nejvíc postižené šoky. Třeba deset největších světových těžařů zlata zabírá jen 40 % trhu a jejich výkonnostní ukazatele se značně liší. Bankovnictví, stavebnictví a automobilový průmysl spadají do stejné kategorie.
(Zdroj: The Economist, HN)