Minulý týden vyvolal velký ohlas čtenářů výtah z článku profesora mezinárodní ekonomie Charlese Wyplosze varující před drastickým utahováním fiskální politiky a dopadem neúnosné dluhové zátěže sužující řadu zemí eurozóny. Události posledních týdnů v Řecku podle Wyplosze ukázaly, že „zoufalí voliči týraní ostatními zeměmi nakonec volí Hitlera.“
Odlišný a optimističtější pohled na politický vývoj v Řecku, Francii, Itálii a Německu nabízí Pawel Swieboda, šéf think tanku Demos Europa Center for European Strategy a bývalý poradce polského prezidenta.
I podle Swiebody by se výsledky nedávných volebních klání daly plošně označit za porážku mainstreamových stran prosazujících úsporná opatření a vzestup extremistických hnutí, z nichž některé vyvolávají vzpomínky na autoritářskou a rasistickou minulost Evropy 30. a 40. let dvacátého století. Její opakování však nehrozí, jelikož se mění sama podstata demokracie v Evropě. Dochází k její fragmentaci a otevírání nových kanálů pro ventilaci protestu a pro politický aktivismus, což činí zvolení nového diktátora méně pravděpodobným, domnívá se Swieboda.
Roztříštěnost a radikalizace politiky v Evropě jsou přímými důsledky finanční krize a jejího špatného zvládnutí vládnoucím establishmentem. Politická reprezentace nebyla schopná voličům vysvětlit rozsah nutných změn v ekonomice. Vzestup nových politických stran z okraje spektra však není fenoménem posledních let. Řada z nich získávala na popularitě už před krizí.
Tento dlouhodobější trend má několik příčin. Jednak se díky novým technologiím typu sociálních sítí a internetu snížily bariéry vstupu do politiky. Dále se v důsledku oslabování reprezentativních prvků v soudobé podobě demokracie pozornost čím dál víc upírá na různá referenda, plebiscity a občanské iniciativy. Místo aby se obrátili na svého poslance či senátora, raději lidé spojí své síly k prosazení jednoho konkrétního požadavku. Éra stran velkých idejí formovaných podél názorových proudů typu konzervatismu nebo liberalismu pomalu končí.
Paralely s fašistickou Evropou 30. let tu jistě jsou. Tehdy se lidé masově odvrátili od stran, které podle nich nedokázaly nabídnout řešení naléhavých sociálních problémů. Dnes ale podle Swiebody není jediným řešením zformování radikální strany, která se zmocní státu a vše „napraví“. Lidé mají alternativní možnosti vyjádření svého názoru. Okupují Wall Street, organizují masové kampaně na Facebooku nebo si, jako v Itálii, na úřadech vynutí referendum o zákazu privatizace vodáren.
Výše uvedené neznamená, že občané by se neměli mít na pozoru před růstem vlivu neofašistických hnutí. Stojí za zmínku, že navzdory radikalizaci nálad ve společnosti dnes v žádném koaličním kabinetu v zemích EU nejsou pravicoví populisté. K tomu, aby to tak zůstalo, bude třeba hluboké politické transformace, což Swieboda neváhá označit za konec politiky hlavního proudu.
„Skončí éra generačního společenského konsenzu. Místo toho se Evropa stane svědkem kontinuálního procesu, v němž vlády, voliči a občanská hnutí budou v nové podobě vyjednávat o překlenutí rozporů ve stále více rozdílných zájmech jednotlivců a o nalezení společného postoje k základním potřebám společnosti. K tomu bude nutné vytvořit silnější a otevřenější instituce. Demokracie není existenčně ohrožena. Systém získal nové záložní ventily, které spolu se starými prokazují překvapivou účinnost“ uzavírá Swieboda svůj pohled na evropskou politiku.
(Zdroje: Bloomberg, Vox)