Rozvoj těžby plynu z břidlic snížil závislost Spojených států na dovážené ropě, ale také na uhlí, což vážně ohrožuje životaschopnost domácích těžařů. Ti na razantní omezení spotřeby uhlí odpovídají přeorientováním na zahraniční trhy, zejména Čínu, která se má stát nejen odbytištěm ale i významným investorem v americkém uhelném sektoru.
„Zveme čínské uhelné a energetické společnosti do Spojených států na obhlídku našich dolů a doufáme, že začneme pracovat na společných projektech,“ prohlásil vysoce postavený manažer velkého amerického dodavatele uhlí. Preferovanými partnery jsou státní giganti jako Shenhua Group a China National Coal Group. Podle anonymního zdroje zájem o americké uhlí projevil i fond China Investment Corporation (CIC).
První vlaštovky se už začínají objevovat. Začátkem května ohlásil holding Guizhou Guochuang Energy (GGE) soukromou emisi dluhopisů v hodnotě 600 mil. USD, kterou hodlá použít na akvizici uhelné společnosti Triple H Coal Company. Bude se jednat o první případ čínské investice do amerického uhelného sektoru. GGE má s nově získanými americkými aktivy velké plány, s licencemi ve vlastnictví Triple H hodlá vybudovat pět nových dolů. Spřátelená obchodní společnost China Coal Global Energy Trading se zavázala k odebrání nejméně 80 % celkové roční produkce Triple H.
Podle manažera z čínského těžaře Shenhua se pozornost jeho společnosti i dalších hráčů soustředí zejména na ložiska ve státě Tennessee. Jeho kolega z China Coal dodává, že finance těžařům nechybí: „Když najdeme vhodný cíl, určitě na něj peníze vydáme.“
Zatímco čínským akvizičním ambicím nahrávají nízké valuace amerických těžařů, odbyt a přeprava suroviny představují rizikové faktory. Hlad po uhlí v Číně zatím zajišťuje, že dovoz ze Spojených států se vyplatí. Výstupní cena v dole se pohybuje kolem 10 USD za tunu; s přičtením dopravních nákladů se po vyložení v čínském přístavu vyšplhá na 80 USD za tunu, což je v porovnání s čínskou domácí produkcí výhodnější. Tuna uhlí s energetickým obsahem 5500 kilokalorií přijde v severočínském přístavu Qinhuangdao na 120 USD.
Řada státních koncernů situaci vyhodnotila opatrněji a do velkých nákupů se nehrne, hlavně kvůli dopravě. Většina exportu amerického uhlí je nakládána v přístavech na východním pobřeží nebo v Mexickém zálivu. Náklady tohoto způsobu přepravy jsou vysoké a doba dodání dosahuje 55 dnů. Těžební aktivity se sice přesunují západním směrem, avšak na západním pobřeží nejsou žádné větší přístavy.
S budováním přístavních exportních kapacit začala nedávno společnost Peabody v Seattlu, avšak odpor místních environmentálních hnutí si vynutil odložení stavebních plánů. První větší přístav začne fungovat nejdřív v roce 2018.
(Zdroje: MarketWatch, Bloomberg)