Mnozí vlivní ekonomové a politici v současnosti tvrdí, že úsporná opatření zabíjejí evropskou ekonomiku. Pokud ale vezmeme v úvahu střednědobý pohled, data tento názor nepotvrzují. Jestliže se podíváme na vývoj po prasknutí bubliny v roce 2007, podobá se výkonnost americké ekonomiky té v eurozóně. To i přesto, že Spojené státy použily mnohem větší fiskální expanzi. Jak ukazuje následující graf, co se týče HDP na hlavu, je vývoj v USA a eurozóně porovnatelný:
HDP na hlavu leží v eurozóně i v USA asi 2 % pod úrovní dosaženou v roce 2007, u nezaměstnanosti došlo v obou případech k růstu ve výši asi 3 procentních bodů. Fiskální politika přitom byla velmi rozdílná. V USA i Velké Británii se vládní deficity pohybují kolem 8 % HDP, zatímco v eurozóně kolem 3 % HDP. Ve všech případech byly přitom deficity ve srovnání s jejich vrcholem dosaženým v roce 2009 sníženy asi o 3 % HDP, tedy asi o 1 % ročně. Obrázek prudkého utahování v eurozóně je tak naprosto mylný.
Hodně ilustruje i vývoj ve Velké Británii. V této zemi proběhla nejintenzivnější monetární i fiskální stimulace, a přesto dosahuje nejnižšího růstu. Můžeme namítnout, že zde hraje roli útlum finančního sektoru. Stále však platí, že se údajně nejflexibilnější ekonomika v Evropě nebyla schopna vzpamatovat ze šoku ani pět let po něm. A to i přes masivní fiskální a monetární uvolnění kombinované s oslabením měnového kurzu.
Některé členské země eurozóny spadly kvůli utahování do deprese. V USA jsou ale také regiony, které se nacházejí v podobné situaci. Místo Irska a Španělska si můžeme dosadit Kalifornii a Nevadu. Je určitě pravdou, že fiskální utahování nepůsobí expanzivně. A pravdou je i to, že pokud kolabuje soukromá spotřeba, musí ji nahradit veřejná, jinak dojde k opakování Velké deprese. Dnes jsme ale čtyři roky po kolapsu a namístě je útlum vlivu veřejného sektoru. Jinak by se totiž veřejný dluh dostal na neudržitelný trend bez ohledu na to, že úspory vedou k přechodnému růstu nezaměstnanosti a ztrátám na produkci.
Uvedené je výtahem z „Austerity is unavoidable after a bout of profligacy“, autorem je Daniel Gros, ředitel Centre for European Policy Studies v Bruselu.
(Zdroj: VOX)