Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Keynesiánská politika v Evropě v posledních třiceti letech byl omyl

Keynesiánská politika v Evropě v posledních třiceti letech byl omyl

16.8.2012 5:30
Autor: Eva Jarešová, KSB

J.-F. Adelle

KŠB: Řecko je pořád v eurozóně, španělský bankovní sektor stále funguje. Jak současná krize eurozóny pravděpodobně dopadne?

J.-F. Adelle: Předpovědět výsledek této krize je těžší než v případě předchozí krize z roku 2008. Minulá krize byla do značné míry technická. Tentokrát je to jiné, avšak faktory eurokrize známe. Zaprvé je to nadměrná zadluženost států eurozóny. Druhým faktorem je nedůvěra vůči schopnosti evropských politiků přijmout příslušná opatření. To, že eurozóna není správně řízena, má souvislost se strukturou, podle níž vznikla. Společná evropská měna nebyla založena na skutečném řízení monetárních otázek a na obrovském federálním rozpočtu, na rozdíl například od USA. Nic takového v Evropě neexistuje a podle mého názoru tomu odpovídající míru nedůvěry vyjádřily i ratingové agentury. Krize je zároveň velmi politická záležitost, a proto je velmi obtížné předpovědět její výsledek.

KŠB: Řekl jste, že celá krize eurozóny je do značné míry politickou záležitostí. Bude velmi těžké tento začarovaný kruh prolomit. Jaká náprava je podle vás pravděpodobná?

J.-F. Adelle: Nemyslím si, že existuje jen jedno řešení. Naopak jich je celá řada. Jedním z nich je udržet si důvěru, protože ta je klíčová. Dalším řešením je větší integrace a vyšší společný rozpočet a dále větší dozor nad výdaji národních vlád včetně účtů. Dobrým nápadem by mohlo být i podívat se na ratingové agentury. Rozbít teploměr, když chcete vyléčit pacienta, sice není právě nejlepší nápad. Na druhé straně se domnívám, že ratingové agentury někdy záměrně trošku hrají na politickou notu. Zásadním opatřením je však návrat růstu. Podle mého názoru byla chyba aplikovat ve většině evropských zemí v posledních 30 letech keynesiánskou politiku. Podle keynesiánské teorie dosáhnete růstu pomocí nevyrovnaného rozpočtu. To však funguje pouze tehdy, jestliže nadměrné výdaje přinášejí víc ekonomických příležitostí, které s sebou nesou větší daně, a vláda tak získá více, než do ekonomiky napumpovala. Problémem EU bylo, že růst již neexistoval. Tam, kde není žádný růst, je deficit smrtící.

KŠB: Můžete podrobněji popsat změny v ratingových agenturách?

J.-F. Adelle: Neznám příliš detaily projektu. Momentálně nejsem přesvědčen o tom, že by úspěšným nápadem bylo mít v EU oficiální ratingovou agenturu. Klíčem k úspěchu ratingových agentur je totiž jejich nezávislost na veškerých institucích, které jsou hodnoceny, a to včetně států. Veškeré ratingové agentury jsou nezávislé a jsou financovány z plateb těch, kdo chtějí být oceněni, zejména společností a bank. Uvědomíte-li si však, že v současnosti v Evropě neexistuje žádná slušná ratingová agentura, ať nezávislá, či závislá, nápad vytvořit evropskou ratingovou agenturu, která by byla nezávislá, by nemusel být špatný.

KŠB: Jaké otázky o eurokrizi v současnosti slýcháte od svých klientů, například od bank či investorů, nejčastěji?

J.-F. Adelle: Nejprve bych rád uvedl, že zabývat se rizikem rozpadu eurozóny není momentálně politicky příliš správným tématem. Důležité téma to bylo na podzim loňského roku. Poté - díky tomu, že vlády, zejména francouzská, vyvinuly určitý tlak - obdržely banky vládní instrukce ohledně toho, co si počít v případě rozpadu eurozóny, avšak musejí takové instrukce uchovávat takříkajíc v trezorech. Na druhé straně korporace se mohou chovat jinak. Jde jim o snížení rizika, kterému jsou vystaveny v souvislosti se slabými zeměmi, jež by mohly opustit eurozónu, jako je zejména Řecko. To by mohlo mít dopad na jejich centralizační plány.

Druhým aspektem nejsou ani tak přímé obavy, které by souvisely s problémy na trhu nebo s rizikem rozpadu eurozóny, jako spíš už existující dopady krize na podobu bankovnictví. Ta dříve minimálně ve Francii spočívala v tom, že banky kryly asi dvě třetiny potřeb financování společností a infrastruktury. Kvůli krizi se ale účetní bilance tří hlavních francouzských bank v období mezi srpnem 2011 a koncem roku 2012 sníží o polovinu. To je velká změna. Proto již evidentně nemohou půjčovat stejné částky jako dříve. Objem úvěrů se od srpna minulého roku snížil už o 7 procent, což má samozřejmě důležitý dopad na ekonomiku. Vzhledem k tomu, že banky poskytují méně úvěrů, musejí ekonomiku úvěrovat ostatní hráči na trhu. V tom spočívá ona změna. Díky tomu by měl vzniknout nový bankovní model zvaný „vytvoř a rozděl“, kdy banky vytvářejí úvěry a jejich strukturu, ale samy je nefinancují.

KŠB: Takže budou představovat něco jako prostředníka?

J.-F. Adelle: Budou poskytovat finance z jiných zdrojů a nadále i dluhovou službu, protože k tomu mají odborné znalosti, znají klienty a mají souhrnné záznamy. V úvěrování ale jejich roli převezmou jiné subjekty, jako například pojišťovny či fondy. To již vlastně probíhá, ačkoliv to bude ještě nějakou chvíli trvat.

KŠB: Změny, které jste uvedl, jsou dost hluboké. Zůstanou zachovány i poté, až krize skončí, nebo jsou jen přechodné?

J.-F. Adelle: Pravděpodobně oboje. Starý svět se už neobjeví. Banky však zároveň zřejmě získají zpět určitou sílu. Co se ovšem nevrátí, je skutečnost, že minimálně v Evropě banky kryly obrovskou část potřeb financování ekonomiky. V USA byla už dříve situace jiná - banky se podle všeho nepodílely na víc než jedné třetině financování. Trhy, a to jak akciové, tak i úvěrové, byly v USA mnohem dynamičtější. Rovněž regulace bankovního monopolu je nově jiná. Banky v Evropě, opět zejména ve Francii, byly silně chráněny. To už se nevrátí. A pak je tu i lidský faktor. Ty banky, kterým se navrátí síla a moc, budou nadále přitahovat nejlepší lidi. A ty, které přivábí nejlepší lidi, jsou zároveň ty, které jim platí nejvíc. Podle mého názoru se tak či onak na vrchol opět vrátí investiční banky, protože jim nic jiného nezbývá.

KŠB: Tvrdíte rovněž, že eurokrize povede ke vzestupu islámského bankovnictví v Evropě. Jak podle vás bude tento posun důležitý? Máte signály, že se tak již děje?

J.-F. Adelle: Ve Francii začala vláda usilovat o to, aby se francouzské zákony začaly vztahovat i na islámský způsob financování, zejména pokud jde o daně, již při první krizi v roce 2008. Nyní evidentně existuje poptávka po penězích, zejména v onom novém bankovním modelu, o němž jsem mluvil. Státní investiční fondy (sovereign funds– pozn. red.) ze zemí v Zálivu jsou velmi bohaté a rozvoj islámského financování podporují. Takže ano, k vývoji v této oblasti dojde. Politici se nyní trochu obávají, že by to mohlo mít nepříznivé politické dopady ve Francii, vezmeme-li v úvahu muslimské komunity. Nemyslím si proto, že k rozvoji islámského financování dojde v oblasti retailového bankovnictví, ale jinak mu krize obecně napomůže. Protože krize pomůže těm, kteří nyní mají kapitál. A to Evropa rozhodně není.

Pozn. redakce: Pan Adelle se specializuje jako advokát na bankovní a finanční právo.

KŠB

Váš názor
Na tomto místě můžete zahájit diskusi. Zatím nebyl zadán žádný názor. Do diskuse mohou přispívat pouze přihlášení uživatelé (Přihlásit). Pokud nemáte účet, na který byste se mohli přihlásit, registrujte se zde.
Aktuální komentáře

Související komentáře
    Nejčtenější zprávy dne
    Nejčtenější zprávy týdne
    Nejdiskutovanější zprávy týdne
    Denní kalendář hlavních událostí
    Nebyla nalezena žádná data