Mohlo by dojít k tomu, že stimulace již bude příliš? Pohlédneme-li na vyspělé ekonomiky, uvidíme velký objem nevyužitých kapacit, a proto by se zdálo, že tato otázka je nyní nemístná. Možná bychom si ale neměli být tak jistí.
Když v roce 2008 došlo kvůli přicházejícímu QE k velkému oslabení libry, dostala se Velká Británie do zvláštní pozice. Růst nedosahoval očekávaných hodnot, inflace je naopak překračovala. Když byla volná kapacita tak velká, proč tedy nedocházelo poté, co byla politika uvolněná, k většímu oživení aktivity a namísto toho vzrostla inflace? A Velká Británie není jediným příkladem podobné hádanky. Ve Spojených státech je růst soustavně pod konsenzuálním očekáváním již od roku 2003, u inflace platí opak. Ti, kdo tvrdí, že stimulace přinese jen samá pozitiva a žádné náklady, možná pouze trpí iluzí velké produkční mezery.
Vývoj vyspělých ekonomik ukazuje, že pokles produktu po krizi dosáhl mimořádných rozměrů, oživení je velmi pomalé a zároveň vidíme, že ceny jsou neuvěřitelně málo flexibilní. Nejde o to, že inflace neroste (Velká Británie je výjimkou), ale o to, že i přes předpokládanou velkou produkční mezeru neklesá. Výsledkem je tak často tlak na reálné příjmy domácností, který probíhá buď prostřednictvím vysoké nezaměstnanosti (USA), či nízkého nominálního růstu mezd (Velká Británie). Jednou z příčin jsou vyšší ceny komodit, které táhne nahoru silná poptávky z rozvíjejících se ekonomik. Zároveň se zdá, že „rychlostní omezení“ vyspělých ekonomik postupně klesá. Důvodem je špatná alokace zdrojů před prasknutím finanční bubliny. Ekonomická stimulace tudíž nemusí přinášet pozitiva, ve která její strůjci doufají.
Centrální banky tak riskují, že namísto léčby ekonomické nemoci začnou fungovat jako sluhové fiskální politiky. Čím více se bude šířit názor, že je ohrožena jejich nezávislost, tím vyšší bude riziko inflace. Její růst by během období útlumu teoreticky neznamenal žádný problém. Pokud ale nepanuje deflace, nemáme omluvu pro to, aby se smazávala hranice mezi monetární a fiskální politikou. Výsledkem totiž může být monetární nestabilita, která se již věky používá jako řešení pro příliš vysoké dluhy vlád.
Autorem je hlavní ekonom Stephen King.
(Zdroj: FT)