Čína, světová jednička ve výrobě oceli, hodlá provést výraznou konsolidaci ocelářského průmyslu a omezit přílišné bujení kapacit ženoucí odvětví na hranici rentabilnosti. V rámci širšího plánu na restrukturalizaci řady sektorů ekonomiky by do tří let 60 % všech výrobních kapacit mělo dostat pod kontrolu deset největších hutí.
Čínské ministerstvo průmyslu a informačních technologií oznámilo, že hodlá velké státní podniky povzbudit v akvizicích menších konkurentů v řadě průmyslových odvětví, včetně výroby automobilů, strojírenství, zpracování kovů, cementářství a také zemědělské produkce.
V automobilovém sektoru má koncentrace dosáhnout vysokého stupně. V rukou deseti největších výrobců by se do tří let mělo ocitnout 90 % provozů. Stejnou míru konsolidace Peking naordinoval hliníkárnám. Radikální řez čeká odvětví těžby a zpracování vzácných lanthanoidů a aktinoidů, jichž je Čína dominantním exportérem. Nekontrolované šíření těžby hornin, které často doprovází radioaktivní látky, má negativní dopady na životní prostředí a také na odbytové ceny.
V ocelářském sektoru čeká centrální vládu těžký boj s lokálními úřady. Deset největších hutí drží polovinu všech kapacit, ale snahy o větší koncentraci naráží na byrokratické obstrukce či pobídky a daňové úlevy, které umožnily rozbujet malým provozům. „Konsolidace je stále dost obtížná a klíčovou překážkou zůstávají samosprávy, které místní hutě velmi podporují,“ tvrdí Henry Liu, šéf komoditního oddělení v hongkongské společnosti Mirae Asset Securities.
Nadbytečné kapacity jsou podle odborníků jedním z největších problémů sektoru a příčinou extrémně nízkých marží. Podle prosincového vystoupení zástupce tajemníka Čínské železářské a ocelářské asociace nyní země disponuje roční výrobní kapacitou 980 mil. metrických tun, což prý ve srovnání s poptávkou představuje přebytek téměř 300 mil. tun oceli.
Podle statistik Světové ocelářské asociace (WSA) se loni globálně vyrobilo 1550 mil. tun oceli (+1,2 % meziročně), přičemž podíl Číny na celosvětové produkci dosáhl 46,3 %. Výroba v Asii vzrostla meziročně o 2,6 %, v severní Americe, které pomáhá břidlicový boom, o 2,5 %. Naproti tomu klesl výstup hutí v jižní Americe a v Evropě, kde propad dosáhl téměř 5 %, hlavně kvůli poklesu poptávky ve Španělsku, Francii, Itálii a Německu.
Globální ocelářské odvětví doplácí na velkou fragmentaci a ztrátu vyjednávací síly, obzvlášť v porovnání s dodavateli surovin či odběrateli hotových výrobků. Zatímco pět největších ocelářských společností kontroluje 18,2 % trhu, pět největších exportérů železné rudy drží 66 % trhu. V automobilovém průmyslu činí odpovídající podíl 50,6 %. Marže producentů z výroby jedné tuny za horka válcované oceli se za posledních šest let propadla ze 76 % na 17 %. V případě dodavatelů železné rudy vzrostla z 11 % na 50 %.
Někteří odborníci volají po příchodu ocelářského goliáše, který by skoupil neefektivní provozy a zavřel je. Odvětví prý chybí potřebný rozsah, aby mohlo realizovat úspory při přepravě a produkci. Výkonný ředitel rakouské skupiny Voestalpine Wolfgang Eder, který předsedá Evropské asociaci oceli, vyzval evropské politiky ke koordinovanému snižování kapacit. Bez toho se prý odvětví vrátí do 80. let minulého století, kdy žilo jen z dotací a fungovalo na politickou a sociální objednávku. Šéf ruského Severstalu Thomas Veraszto k tomu dodal, že slučování situaci nevyřeší: „Když chcete slučovat, musíte skutečně dokázat, že vytváříte přidanou hodnotu. V případě oceli lze obvykle zvýšit kapacity pouhým zefektivněním chodu oceláren.“
Nejvíc namále mají pece v Evropě. Francie hrozili indické skupině znárodněním ocelárny na východě země, pro niž vláda nemůže najít kupce a Arcelor využití. Začátkem loňského roku koupila srbská vláda své ocelárny od za symbolický jeden dolar, než aby je Američané nechali zavřít. Bělehrad teď pro provoz hledá kupce. Ideálním kandidátem by byl někdo z ruských hráčů. Ti se ale sami topí ve ztrátách, jelikož před finanční krizí přecenili síly a vydali se na ambiciózní akviziční tažení za hranice. Evraz zvažuje, že se zbaví oceláren ve Vítkovicích, které získal v roce 2005.
Celosvětová konsolidace sektoru nebude v současném hospodářském klimatu nijak jednoduchá. Objem akvizic a slučování v odvětví těžby a zpracování kovů za prvních devět měsíců loňského roku klesl meziročně o 43 %. Německému koncernu se dosud nepodařilo prodat moderní ocelárnu v Brazílii a zpracovatelský závod v Alabamě, které s velkou slávou otevíral v roce 2007. Investice do obou provozů se vyšplhaly na 12 mld. USD, přičemž vlády obou zemí oceláře zahrnuly daňovými úlevami a dotacemi. V květnu zbankrotovala RG Steel, čtvrtá největší americká ocelárna. S ní zaniklo 9 % amerických produkčních kapacit.
Čína hodlá malým soukromým hutím utáhnout opratě zpřísněním environmentálních standardů, aby zvýšila efektivitu a donutila oceláře instalovat nová zařízení. V rámci boje proti znečištění bude navíc ve 47 velkých městech zakázáno stavět nové kapacity. Většina menších hutí se prý novým pravidlům již přizpůsobila. Větší tlak by na ně mohlo vyvinout opětovné zpomalování ekonomiky.
(Zdroje: Reuters, WSA, Bloomberg)