Americký prezident Barack Obama bude ve svém druhém volebním období čelit stále většímu počtu žádostí o angažmá ve všech koutech světa kvůli množícím se bezpečnostním hrozbám. Častěji než dříve však volání politiků či byznysmenů zůstane oslyšeno. Země, která po skončení studené války zbyla jako jediná supervelmoc, se potýká s takovou škálou domácích výzev, že se bude snažit nákladná zahraniční dobrodružství, která ji do nynějších potíží přivedla, omezit na minimum.
Neochota obamovské Ameriky nechat se vtáhnout do konfliktů v dalekých končinách typu Sýrie, Mali, Íránu či Jihočínském moře byla leitmotivem geopolitické debaty na letošním Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Absence špiček prezidentské administrativy či Kongresu na každoročním setkání globální politické a manažerské smetánky výsledný dojem jen potvrzovala.
Do vyhlášeného švýcarského střediska dorazila řada amerických akademiků či představitelů korporátního sektoru, včetně šéfa Jamieho Dimona či profesora Nouriela Roubiniho. Nejvýše postavenými oficiálními americkými představiteli v Davosu byli úředníci - zástupce náměstka ministra financí a náměstek ministra zahraničí. Navzdory tomu, že si na vystoupení na konferenci našli čas premiéři či hlavy států Ruska, Německa, Velké Británie, Itálie, Jihoafrické republiky a řady dalších, dal Washington zjevně přednost inauguračnímu týdnu.
Oblíbeným tématem diskuzí v Davosu bylo odhadování roku, kdy Čína předstihne Spojené státy na pozici největší světové ekonomiky. Prognózy se různily – od několika let po několik desetiletí. Podle některých delegátů se tak nestane nikdy.
Základním pravidlem řady diskusí je anonymita hovořících panelistů. Debata v jednom z takových kroužků se soustředila na občanskou válku Sýrii, která se podle slov neznámého ministra může bez amerického zásahu změnit v „Somálsko ve Středomoří“. Státy Blízkého východu si zde budou na dálku vyřizovat účty skrz své frakce a ty by pak mohly násilí šířit i do sousedních zemí, včetně Evropy.
Profesor Vali Nasr z americké John Hopkins University prohlásil, že smrtící tlak mezinárodních sankcí by mohl íránský režim dohnat k urychlení vývoje jaderné bomby, aby se země dostala z izolace. Washington prý se zatím vyhýbá přímému diplomatickému kontaktu či vojenskému řešení.
Jordánský král Abdulláh, jehož vojáci bojují s islámskými extremisty v afghánských horách, davoské publikum varoval před „novým Talibanem v Sýrii“. Mezi roztříštěnými silami bojujícími proti prezidentu Bašáru Asadovi, získává vliv odnož sítě Al-Káida. Její vymýcení po skončení války by podle Abdulláha mohlo trvat léta. Do Jordánska se před násilím ukrylo kolem 300 tisíc syrských uprchlíků, což značně zatěžuje již tak nepříliš velkou stabilitu království.
Američtí experti na konferenci vysvětlovali, že jediným zájmem Washingtonu v Sýrii je zabránit vzniku jakékoli hrozby vůči Izraeli a také zajistit, aby do rukou teroristů nepadly chemické zbraně. Podle saúdskoarabského prince Turkiho al-Fajsala, jednoho z nejvýše postavených členů královské rodiny, syrským povstalcům chybí těžké zbraně typu protiletadlových děl či protitankových střel, které by zvrátily poměr sil na bojišti. Američtí výrobci prý nemají povolení k jejich prodeji.
Stejně zdrženlivý přístup Spojené státy zvolily v probíhající anabázi v Mali, které málem ovládli islamističtí bojovníci. Francouzské stíhačky a expediční síly, jež nyní vedou úspěšný protiútok směrem na sever do saharské pouště, od Američanů obdržely verbální a zpravodajskou podporu.
Nikdo od Obamy nečeká další pokus o sjednání míru v izraelsko-palestinském konfliktu poté, co si prezident ošklivě spálil prsty při prvním. Premiér Benjamin Netanjahu, opět zvolený, tehdy odmítl zastavit výstavby židovských osad na území vymezeném pro Palestince, čímž diplomatická iniciativa Washingtonu skončila.
Někteří delegáti nízkou angažovanost Spojených států v Africe či na Blízkém východě připisují Obamově proklamovanému důrazu na rychle rostoucí Asii. Jihovýchodní část kontinentu se stala destinací první zahraniční návštěvy prezidenta po jeho znovuzvolení. Ani v této části světa není o spory nouze, zejména o překrývající se teritoriální nároky na ostrovy v mořích mezi Čínou a jejími sousedy. Právě o těch stávající ministryně zahraničí Hillary Clintonová prohlásila, že jsou i americkou prioritou.
(Zdroje: Reuters, Bloomberg, AP)