Nikdo nemůže být silný, když je Čína slabá. Alespoň se tak zdá z posledních dat z globální ekonomiky. Pomalejší růst v Číně se promítá do nervózních prodejů na dalších trzích. Propad Nikkei o 7 % je možná příliš silnou reakcí, ale Čína byla minulý rok pro Japonsko největším exportním trhem. Jižní Korea směřuje do Číny čtvrtinu svých vývozů, pro USA představuje tato země třetí největší exportní trh po Mexiku a Kanadě. Problémy akciových trhů ale nelze vysvětlit jen vývojem v Číně. Ben Bernanke se zmínil o tom, že program kvantitativního uvolňování by mohl být ukončen dříve, než investoři čekali, tenzi vzbuzuje i růst japonských vládních dluhopisů.
Vztah mezi Čínou a zbytkem světa se v posledních letech významně změnil. Před krizí byl růst Číny tažen exporty, růstem její produktivity a konkurenceschopnosti. Po krizi ale došlo k útlumu exportů, jejich růst v roce 2012 dosáhl jen 6 %. Výsledkem byl i prudký pokles přebytku běžného účtu z 10 % HDP v roce 2007 na 2,6 % HDP v minulém roce. Čína se snaží o stimulaci růstu investicemi do infrastruktury. Například hustota železniční sítě je v této zemi ve srovnání se západními zeměmi asi čtvrtinová, takže podobný postup dává z tohoto hlediska smysl. Přináší ale i náklady. Ty mají formu rychlého růstu dluhu, neefektivní alokace kapitálu a poklesu růstu produktivity. Ke kolapsu čínské ekonomiky nedojde, urbanizace by měla i nadále udržet produktivitu na úrovni, která jí zajistí náskok před dalšími zeměmi. Země má navíc na rozdíl od vyspělých ekonomik stále prostor pro určitou fiskální stimulaci. Objevují se však i známky podpory politiky ekonomického nacionalismu.
Kvantitativní uvolnění mělo fungovat dvěma základními mechanismy. Nákupy vládních dluhopisů centrální bankou měly snížit jejich výnosy a zvýšit tak poptávku po rizikovějších aktivech. Pro firmy tak mělo být jednodušší získat na trhu peníze pro své investice, domácnostem měl pomoci růst jejich bohatství. Tento mechanismus ale nezafungoval podle očekávání. Ceny aktiv vzrostly, výsledky byly ale omezené. Otevřela se propast mezi nadějí a realitou. Druhý mechanismus měl fungovat přes oslabení kurzu. Růst celé globální ekonomiky je však utlumen a podobný postup tak povede pouze k růstu napětí.
Na počátku roku existovaly naděje na to, že světovou ekonomiku potáhne monetární politika, oživení v USA a síla čínské ekonomiky. Monetární stimulace ale má podle všeho halucinogenní účinky. Čína zpomaluje, oživení ve vyspělých zemích se nedostavuje. Zůstává tak otázkou, zda finanční investoři neztratili kontakt s realitou.
Autorem je hlavní ekonom Stephen King.
(Zdroj: FT)