Není fiskální politika jako fiskální politika. Jestliže se provádí tak, že vede k růstu vládního sektoru, bude pravděpodobně podporovat korupci, neefektivní plánování, budoucí vyšší zdanění a vládní intervence. Takovou politiku bych nechtěl. Doporučit lze naopak politiku, která se podobným problémům vyhne a zároveň bude efektivně řešit nízkou agregátní poptávku. Taková politika existuje - jde o „shazování peněz z vrtulníků“ přímo domácnostem. Uvedený krok by financoval Fed a ministerstvo financí by mělo za úkol peníze doručit do každé domácnosti. Tato myšlenka není ničím novým, přišel s ní původně Milton Friedman a nedávno se jí zabýval konzervativní American Enterprise Institute. Měla by tedy být zajímavá jak pro monetaristy, tak pro ty, kteří prosazují spíše fiskální nástroje boje s ekonomickým útlumem.
Konkrétní postup by mohl vypadat následovně: Fed by sledoval cíl nastavený na určitou úroveň nominálního produktu NHDP. Takový krok by lépe ukotvil nominální výdaje a očekávání, čímž by eliminoval pravděpodobnost pádu do pasti likvidity. Jinak řečeno, pokud veřejnost věří, že Fed udělá, co bude třeba, aby udržel stabilní růst NHDP, nebude muset panikařit a hromadit likvidní aktiva. Fed a ministerstvo financí by pak učinily dohodu, která by říkala, že pokud se objeví past likvidity a NHDP se dostane mimo cíl, provedou oba subjekty shazování peněz z vrtulníků. Fed by program financoval, ministerstvo by poskytlo logistickou podporu, s níž by se finance dostaly do jednotlivých domácností. Po návratu NHDP na trend by byl program ukončen a Fed by se vrátil k běžným nástrojům. Kdyby veřejnost celý plán správně pochopila, očekávání by se ukotvila ještě více a vrtulníkový plán by nakonec nebyl potřeba.
Popsaný postup by měl vytvořit dobře fungující obranu proti pasti likvidity. Zároveň by zmenšil výkyvy během cyklu, protože cíl ve formě NHDP umožňuje vyhnout se destabilizační politice při nabídkových šocích. Právě ty se často projevují velkými pohyby cen na trzích s aktivy. Tento postup je také v souladu s vizí monetární politiky Miltona Friedmana.
Již nyní vidíme jeden velký experiment na poli monetární politiky. Dvě velké ekonomiky sledují fiskální utahování, jedna z nich ale prochází oživením, zatímco ve druhé se situace zhoršuje. Zatímco Fed snížil sazby k nule již v roce 2008, ECB je snížila na 0,5 % minulý měsíc. Její nekonvenční monetární politika je pak mnohem umírněnější. A rozdíl mezi těmito dvěma centrálními bankami vysvětluje, proč se tak liší trajektorie NHDP v USA a eurozóně:
Je pro mě záhadou, jak může někdo vidět důsledky tohoto experimentu a tvrdit, že Fed se svým programem nákupu aktiv nebyl úspěšný. Někdo tvrdí, že z něj těží pouze bohatí. Není ale tak těžké si představit, o kolik vyšší by byla nezaměstnanost v případě, kdyby Fed nebyl tak aktivní. Jeho program nákupu aktiv není ideální, brání ale tomu, aby nezaměstnanost v USA dosáhla evropských úrovní.
(Zdroj: Blog Davida Beckwortha)