Hodně lidí se podivovalo nad tím, že poslední Nobelovu cenu za ekonomii dostali Gene Fama a Robert Shiller. Tedy dva lidé, jejichž teorie jsou v přímém rozporu a kteří se dívají úplně jinak na to, jak svět funguje. Pokud si ale myslíte, že to bylo divné, měli byste se zamyslet nad tím, jak je to s cenami udělenými za makroekonomii. Shillerova práce může být koneckonců vnímána jako rozpracování teorií Famy, i když tito dva vědci spolu často nesouhlasí. Když se ale podíváme na ceny udělené v letech 2004 a 2011, není tu ani nejmenší možnost dát je nějak rozumně dohromady.
V roce 2004 získal Nobelovu cenu za ekonomii Ed Prescott, který vytvořil teorii reálného cyklu (Real Business Cycle theory, neboli RBC). Ta předpokládá, že monetární politika nemá žádný vliv na produkt. RBC vznikla v roce 1982 a několik ekonomů se pokusilo přidat k ní různé frikce a upravit ji tak, že monetární politika měla vliv i v rámci tohoto modelu. Prescott však zůstal věrný svým původním myšlenkám a tvrdil, že žádný takový efekt neexistuje. V e-mailu psaném nedávno novináři z tvrdí například následující: „Je jasně dokázaným vědeckým faktem, že monetární politika nemá na produkt a zaměstnanost v USA žádný vliv, a to od doby vzniku Fedu.“ Jindy zase tvrdil, že nákupy dluhopisů ze strany Fedu mají asi takový vliv, jako má „tanec v dešti na vyvolání tohoto deště“. Prescott měl v minulých letech více podivných komentářů, které ale byly určitě plně v souladu s jeho teorií, za kterou dostal Nobelovu cenu.
V roce 2011 získal zmíněnou cenu Chris Sims za některé ekonometrické metody. Jeho práce mimo jiné jasně ukazuje, že monetární politika má reálné efekty. Sim ve svém projevu předneseném u příležitosti přebírání Nobelovy ceny uvedl i následující: „Změny sazeb, které vyvolají operace na volném trhu, mají významný dopad na ekonomiku, reálný produkt i inflaci. Působení monetární politiky na produkt je poměrně rychlé, vliv na inflaci se projeví později.“ Vnímat Simovu práci jako rozšíření Prescottovy teorie nelze. Jejich závěry jsou naprosto odlišné. Je to podobné, jako kdyby byla Nobelova cena za fyziku udělena vědci, který tvrdí, že elektrická energie neexistuje. A za pár let by ji dostal vědec, který měřením zjistil, že existuje. Něco takového je asi nemyslitelné.
Uvedený příklad navíc není jediný. Nobelovu cenu získali Friedrich Hayek, Milton Friedman či třeba James Tobin. Ti všichni měli značně rozdílný pohled na to, co vyvolává ekonomický cyklus. Podle mého názoru je tedy celé udílení Nobelových cen za ekonomii velmi podivné. Měli bychom popřemýšlet o tom, jak vážně tuto cenu brát.
Autorem je ekonom Noah Smith.
(Zdroj: Noahpinion)