Hospodářský růst je zpět. Nejenže konečně současně expandují Spojené státy, Evropa a Japonsko, ale síla se vrací i rozvojovým zemím. Díky tomu se světový HDP letos zvýší o 3,2 %, oproti 2,4 % v roce 2013. To znamená, že v roce 2014 by globální ekonomika mohla vykročit z bludného kruhu.
Skutečnost, že se vyspělé ekonomiky odrážejí ode dna, je dobrou zprávou pro všechny. Před rozvíjející se a rozvojové ekonomiky, které globálnímu růstu posledních pěti let dominovaly, ale klade důležitou otázku: když se k nim teď připojují země s vysokými příjmy, bude k úspěchu v konkurenci stačit pokračování v zajetých kolejích?
Prostá odpověď zní ne. Tak jako atlet může pomocí steroidů dosáhnout rychlých výsledků a zároveň se vyhnout náročným tréninkům nezbytným k pěstování výdrže a zajištění dlouhodobého zdraví, některé rozvíjející se země v podpoře růstu spoléhaly na krátkodobé kapitálové přílivy (takzvané „horké peníze“), avšak náročné ekonomické a finanční reformy odkládaly nebo se jim zcela vyhýbaly. Vzhledem k tomu, že se americká centrální banka chystá zpřísnit mimořádně štědré měnové poměry, které byly motorem tohoto „snadného růstu,“ takové rozvíjející se země budou muset změnit přístup, navzdory mnohem zúženějšímu prostoru k manévrování, anebo riskovat, že ztratí půdu pod nohama, kterou v posledních letech získaly.
Zatímco se zpřísňování měnové politiky Fedu promítá do reality, Světová banka odhaduje, že kapitálové toky do rozvojových zemí klesnou ze 4,6 % tamního HDP v roce 2013 na asi 4 % v roce 2016. Pokud ale dlouhodobé americké úrokové sazby budou stoupat příliš rychle či pokud politické změny nebudou náležitě oznamovány nebo trhy začnou kolísat, kapitálové toky by se mohly rychle zřítit – na několik měsíců snad až o víc než 50 %.
V těch rozvíjejících se ekonomikách, jež nedávných kapitálových přílivů nevyužily k prosazení reforem, má tento scénář potenciál narušit růst. Pravděpodobný vzestup úrokových sazeb vytvoří značný tlak na země s rozsáhlými schodky běžného účtu a vysokými hladinami zahraničního dluhu – důsledky pěti let expanze úvěrů.
Ostatně když se loni v létě objevily spekulace, že Fed brzy začne zužovat nákupy dlouhodobých aktiv (takzvané kvantitativní uvolňování), tlaky na finančních trzích byly nejsilnější právě v zemích podezíraných ze slabých fundamentů. Obzvlášť citelně byly zasaženy Turecko, Brazílie, Indonésie, Indie a Jižní Afrika – přezdívané „křehká pětka“.
V posledních dnech se pod opětovný tlak dostaly rovněž měny některých rozvíjejících se trhů, zčásti v důsledku devalvace argentinského pesa a známek zpomalení čínského růstu, jakož i pochybností nad reálnou silou těchto ekonomik za všeobecně vylekané nálady na trhu. Stejně jako turbulence loňského léta i současný nápor tržních tlaků postihuje především ekonomiky vyznačující se buď domácími politickými pnutími, nebo ekonomickými nevyváženostmi.
Pro většinu rozvojových zemí však příběh není až tak ponurý. Finanční trhy v mnoha rozvojových zemích se pod výraznější tlak zatím nedostaly – ani loni v létě ani teď. Ostatně měny více než tří pětin rozvojových zemí – z nichž mnohé jsou silnými ekonomickými tahouny, jimž prospěly předkrizové reformy (a přilákaly tedy stabilnější kapitálové přílivy, například přímé zahraniční investice) – loni na jaře a v létě zhodnocovaly.
Navíc vrátíme-li se ke sportovní metafoře, někteří i pod tlakem pokračovali v procvičování svalů a zlepšování výdrže. Třeba Mexiko loni otevřelo svůj energetický sektor zahraničním partnerům – politicky náročná reforma, která pravděpodobně zajistí výrazné dlouhodobé přínosy. Mexiku nejspíš pomohla uniknout zařazení do křehké pětky.
Jisté příležitosti rozvojovým zemím přinese také silnější růst ekonomik s vysokými příjmy – například díky vyšší poptávce po dovozu a novým investičním zdrojům. Oproti snadným kapitálovým přílivům z éry kvantitativního uvolňování bude sice těžší těchto příležitostí využít, ale přínosy budou mnohem trvalejší. Aby je však země zužitkovaly, opět podobny atletům, musí vynaložit úsilí potřebné k úspěšnému soupeření – skrze rozumné domácí politiky, které tříbí prostředí vstřícné k podnikání a nakloněné konkurenčnímu soupeření, přitažlivý režim zahraničního obchodu a zdravý finanční sektor.
Součástí tohoto úkolu bude v mnoha zemích nutnost obnovit makroekonomické polštáře, které se během let fiskální a měnové stimulace vyprázdnily. Snížit fiskální schodky a přivést měnovou politiku blíž k neutrální úrovni bude obzvlášť těžké v zemích, jako je křehká pětka, kde se vleče růst.
Stejně jako pro vyčerpaného sportovce, který potřebuje načerpat nové síly, není ani pro politického lídra snadné uskutečňovat náročná reformní opatření pod tlakem. V rozvíjejících se ekonomikách je to však pro obnovení růstu a posílení blahobytu občanů nezbytné. Přežít krizi je jedna věc; vyjít z ní jako vítěz je ale něco úplně jiného.
Sri Mulyani Indrawati, bývalá indonéská ministryně financí, je generální a provozní ředitelkou Světové banky.
Copyright: Project Syndicate, 2014.