Internetovou měnu bitcoin obestírá nejistota. Je to spekulativní bublina? Je bitcoin skutečně tak anonymní, jak tvrdí jeho stoupenci? Může ho člověk opravdu použít na nákup legendární marihuany Bílá vdova nebo na zaplacení nájemnému vrahovi?
Rozhodně jsou to zajímavé otázky, avšak odvádějí pozornost od mnohem důležitějších diskusí o potenciálu bitcoinu stát se motorem inovací ve finančním sektoru.
Bitcoin je tak inovativní, že nejen boří měnové konvence, ale přesáhl i rámec stranických ideologií. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman a ikona Tea Party Ron Paul se například diametrálně rozcházejí v názoru na prakticky jakoukoliv otázku kromě bitcoinu (oba ho ze srdce nemají rádi).
Přesto by si i odpůrci bitcoinu měli položit otázku, jak by se převratné myšlenky tvořící jeho základ daly aplikovat na reformu globální finanční soustavy. Ačkoliv finanční krize z roku 2008 odhalila hluboké institucionální nedostatky, reakce – včetně zpřísnění regulačních pojistek, jako jsou Dodd-Frankův zákon z roku 2010 ve Spojených státech nebo bankovní standardy Basel III – nedokázala zajistit potřebnou transformaci. Podobně i protestní hnutí typu Occupy Wall Street, která si kladla za cíl zvýšit povědomí o kultuře financí – a v konečném důsledku ji reformovat –, přinesla jen smíšené výsledky.
Skutečností však zůstává, že by nikdo – snad s výjimkou nepočetné kliky finančních insiderů, kteří nesmírně vytěžili ze sanací financovaných daňovými poplatníky – neměl být se současným systémem spokojený, a to mimo jiné proto, že v nepříliš vzdálené budoucnosti lze docela racionálně očekávat další krizi, kterou budou s největší pravděpodobností doprovázet další sanace bank.
Ačkoliv přesné načasování příští finanční katastrofy není a nemůže být známé, jedna věc je jistá: úvahy o tom, jaký typ finančního systému by nejlépe sloužil světu v jednadvacátém století, by byly bez bitcoinu neúplné. Technologie v jeho pozadí by koneckonců nemusela pouze napomáhat ke snížení systémového rizika vytvářením pojistek chránících platební systém před užitečnými, leč nepředvídatelnými finančními aktivitami; mohla by také hrát významnou roli při podpoře tolik potřebného hospodářského růstu.
Finanční instituce se v podstatě chovají jako dohazovači, kteří spojují investory, půjčovatele a střadatele a zaznamenávají, co lidé vlastní a dluží. Za tyto služby jsou finanční profesionálové velmi štědře odměňováni. Otázka, zda jsou nafouklé výplaty bankéřů spravedlivé, se tedy rovná otázce, jak velká hodnota se tímto finančním dohazovačstvím vytváří – a na to neexistuje jednoduchá odpověď. Jasné ovšem je, že efektivnější sektor finančních služeb, jenž umožní přesun většího podílu bohatství v ekonomice směrem k investicím a dalším produktivním ekonomickým činnostem, podporuje hospodářský růst.
Jinými slovy lze na sektor finančních služeb pohlížet jako na svého druhu daň uvalenou na zbytek ekonomiky. A vzhledem k vysokým nákladům finančních systémů, které jsou zastaralé, nákladné a neefektivní – v Londýně se například musí papírové šeky fyzicky odesílat z jedné banky do druhé, takže převod prostředků trvá 5-6 dní –, platí, že čím menší je finanční systém, tím lépe jsou na tom všichni ostatní.
Neefektivita světové finanční soustavy není pouhým výsledkem zastaralých pravidel a struktur; významným faktorem je také honba za ziskem. Ačkoliv britské úřady nedávno oznámily, že nutnost převodu fyzických šeků bude zrušena, dvoudenní zdržení při jejich zúčtování přetrvá. Vzhledem k tomu, že naskenované šeky lze elektronicky zpracovat téměř okamžitě, nelze pokračující otálení vysvětlit jinak než snahou udržet si „float“ – tedy úrok z držení peněz co nejdelší dobu.
Float je jen jedním z mnoha způsobů, jimiž sektor finančních služeb vytahuje z ekonomiky prostředky. Poplatek ve výši 3-5%, který si účtují provozovatelé platebních karet, přináší firmám jako nebo v součtu několik set miliard dolarů zisku ročně. Poplatky za peněžní převody a konverzi měn se mohou rychle vyšplhat na deset i více procent za transakci, přičemž přerušení a složité procedury tyto služby ještě více prodražují.
Existuje však důvod k naději. Díky inovacím, jejichž průkopníkem se stal bitcoin, lze poplatky, zdržení a další neefektivity, na nichž si mastí kapsu sektor finančních služeb, do značné míry eliminovat.
Před listopadovým slyšením amerického Senátu napsal bývalý šéf Federálního rezervního systému Ben Bernanke dopis senátorům, v němž konstatoval, že bitcoin by mohl být „dlouhodobým příslibem, zejména pokud [jeho] inovace podpoří rychlejší, bezpečnější a efektivnější platební systém“. Jakoby na povel se stal vzápětí americký maloobchodní gigant terčem hackerského útoku – byla to jen další epizoda v dlouhé řadě velkých krádeží finančních dat.
Bitcoin by díky své schopnosti zachovávat anonymitu bezpochyby mohl přispět ke zvýšení bezpečnosti globální finanční soustavy, což by spotřebitelům i firmám ušetřilo značné starosti a výdaje. Současně tato měna představuje alternativní prostředek uchování hodnoty a její využívání coby prostředku směny setrvale roste.
Možná nejúžasnější inovací, kterou bitcoin nabízí, je však „blockchain“ – peer-to-peer software, který uchovává záznam o všech transakcích a přehled o tom, kdo co vlastní. Blockchain v podstatě slouží jako „účetní kniha“, avšak za zlomek nákladů pro spotřebitele a podniky oproti dnešním bankám.
Bitcoin využívá algoritmus s otevřeným zdrojovým kódem a podporuje ho každý, kdo se rozhodne stáhnout si bezplatný software. Představuje tak návrat ke komunitnímu přístupu k penězům a bankovnictví, kdy jsou finanční služby těsněji svázané s lidmi, kteří jich využívají. Velcí monolitní externí správci, jako jsou dnešní banky považované za „příliš velké, než aby mohly padnout“, by byli ze systému vyřazeni. Pokud by byl hnacím motorem nové finanční architektury software typu „blockchain“, pak by se bankou v podstatě stal „lid“.
Bitcoin a jeho ekosystém stále dozrávají a pouze čas napoví, zda současné cenové úrovně odrážejí spekulativní bublinu. Inovace, jejichž průkopníkem se bitcoin stal, však mohou – a proto by i měly – hrát převratnou roli při budování bezpečnější, méně nákladné a efektivnější finanční soustavy.
Garrick Hileman, ekonomický historik působící na London School of Economics, je zakladatelem portálu MacroDigest.com.