Mezinárodní měnový fond ve svém posledním výhledu v podstatě potvrzuje hypotézu dlouhodobé stagnace. Tvrdí totiž, že sazby, které jsou v souladu s dostatečnou poptávkou a plnou zaměstnaností, budou muset pravděpodobně zůstat ještě dlouho na velmi nízkých úrovních. Primární strategií je v takovém případě politika levných peněz. Sazby tak leží blízko nuly ve většině vyspělých ekonomik a centrální banky dávají najevo, že k jejich růstu pravděpodobně jen tak nedojde. Ve Spojených státech sice dochází ke zvolnění tempa nákupů aktiv, Japonsko ale svou politiku rychle uvolňuje a zdá se, že eurozóna se k tomuto kroku také blíží. Jde o lepší přístup, než jaký byl zvolen ve 30. letech. Ten měl za následek Velkou depresi. I současná strategie je ovšem z hlediska růstu problematická.
Jsme si vědomi toho, že snižování sazeb podporuje zadlužování, investory tlačí do vyhledávání většího rizika a vede k růstu cen aktiv. Nelze přitom s jistotou říci, jaký bude vývoj ve chvíli, kdy centrální banky začnou snižovat velikost svých rozvah. Přitom existuje řada investic, které slibují vysokou návratnost, brzdí je ale chybná veřejná politika. Je tomu tak i ve Spojených státech, kde by zvýšené investice do infrastruktury snížily zátěž, kterou dluh představuje pro příští generace. Došlo by k tomu nejen díky vyššímu růstu, ale i zvýšením potenciálu celé ekonomiky a snížením výdajů na údržbu infrastruktury. Je například racionální, aby se ve 21. století používaly pro sledování letecké dopravy záznamy v papírové formě?
Japonsko od prvního dubna zvyšuje daň z přidané hodnoty a vyvolává tak významnou fiskální kontrakci. Děje se tak v době, kdy ani zdaleka není jasné, zda je obrat od deflace definitivní a udržitelný. Návrat ke stagnaci a deflaci by rychle vyvolal pochyby o solvenci této země. Japonsko tak nebezpečně riskuje. Evropa je venku z nejhoršího, nemá ale žádnou strategii udržitelného růstu a posun směrem k deflaci pokračuje. Potřebuje posílení bankovního systému tak, aby opět začal poskytovat úvěry. Zároveň je třeba podpořit poptávku na periferii, kde se stále bojuje o zvýšení konkurenceschopnosti.
Měli bychom zvážit kreativní přístup k mobilizaci bilionů dolarů, které drží ve svých rozvahách centrální banky a státem spravované fondy ve formě likvidních aktiv. V globalizované ekonomice by byl efekt společně podniknutých kroků mnohem větší, než oddělené kroky jednotlivých zemí. Namísto politiky lehce dostupných peněz bychom tedy měli probírat strategii globálního růstu, která by bránila pádu do dlouhodobé stagnace.
Autorem je Larry Summers.
(Zdroj: FT)