Číňané se dnes snaží studovat úspěšné modely vedení země po celém světě, od Chile až po Švédsko. Před 1300 lety se v Číně do vládního sektoru dostávali jen ti nejschopnější mladí lidé. Po staletí pak vedli zemi s nejvyspělejším systémem vládnutí. Vše skončilo v době, kdy se do vedení dostala Evropa a Amerika. Dnes je jejich způsob vlády už dlouho jejich výhodou. Čína se ale chce dostat zpět na přední pozici.
Západ by se na zmíněnou snahu Číny měl dívat podobně, jako v 90. letech hleděl na její továrny. Tedy s pocitem závisti a strachu. Čína promyšleně modifikovala umění kapitalismu, nyní se věnuje umění vlády a správy země. Jediný rozdíl spočívá v tom, že podle Číňanů se v této oblasti od západu mnoho nepřiučí. Stále tak jezdí spíše do Silicon Valley a na Wall Street, ne do Washingtonu.
Západu v jeho úspěchu pomohlo několik revolucí. První se týkala bezpečnosti, když byly v 16. a 17. století vytvořeny moderní národní státy. Španělsko, Anglie a Francie pak po celém světě soupeřily o dominantní vliv a to zlepšilo efektivitu jejich vlád způsobem, který introvertní Čína nenásledovala. V 18. a 19. století pak došlo k velkému pokroku v oblasti svobody a efektivity. Vláda se zaměřila na poskytování služeb v oblastech, jako je školství či policie. Ve 20. století role vlády nadále rostla a dostávala se do oblastí jako zdravotní péče, školství či podpora nezaměstnaných. Stát blahobytu pak na západě zůstává dominantním modelem i nyní.
V současnosti se Čína snaží západu konkurovat i v této oblasti. Během posledních dvou let americký politický systém kolaboval. Čína mezitím rozšířila penzijní programy na 240 milionů lidí žijících na venkově. Indie se snaží zlepšit zdravotní péči využíváním úspor z rozsahu, Singapur poskytuje mnohem lepší vzdělávací systém, než je tomu v USA, Brazílie využívá podmíněnou finanční podporu občanům. Minimálně tedy dochází k tomu, že západ už nemá monopol na dobré nápady. Čelit bude třem hlavním výzvám.
První se týká toho, že zatímco voliči chtějí po vládě stále víc a víc, důvěra v ní klesá. Vládní finance se přitom hroutí, americká vláda dosáhla od roku 1960 přebytků pouze pětkrát, Francie od roku 1975 ani jednou. K tomu se přidává demografický vývoj. Vlády mohou být reformovány, voliči se ale musí rozhodnout, co vlastně chtějí. Podle našeho názoru by měli chtít mnohem méně. Současná velká vláda je hrozbou pro demokracii. Čím více toho zajišťuje, tím horší je kvalita a tím jsou lidé naštvanější. Velké vlády ohrožují i svobodu. Pokud vám stát vezme polovinu toho, co vyděláte, a reguluje i ty nejmenší detaily vašeho života, stane se pánem namísto toho, aby byl sluhou. Lepší, aby stát dělal jen pár věcí a dělal je dobře.
Zdroj: WSJ