Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Dokud bude financemi hýbat cynismus a hamižnost, krizím nezabráníme

Dokud bude financemi hýbat cynismus a hamižnost, krizím nezabráníme

11.3.2016 17:45

WSJ informuje o tom, že agentury S&P , Moody’s a Fitch v současné době zajišťují asi 95 % ratingů na globálních trzích. A zisky těchto firem se dostávají na rekordní maxima. Pojďme se na toto téma podívat detailněji, protože tu ani zdaleka nehovoříme jen o specializovaném výseku světa financí.

Vlastníci a akcionáři zmíněných firem se jistě mohou radovat – z následujícího grafu je vidět, že akcie Moody’s vynášela v letech 2012 – 2014 mnohem více než celý trh. I když v posledním roce přišla korekce, její pětiletá návratnost se stále pohybuje blízko 200 %:

tata

Zdroj: FT

Pokud se někomu daří podobným způsobem, měl by to být důvod k všeobecné radosti. Z výše uvedeného komentáře je ale poměrně rychle patrný i určitý problém. Můžeme ho nazvat troj-monopolizací celého ratingového odvětví. Tato monopolizace má hluboce zapuštěné kořeny, protože velká část globálního finančního systému funguje tak, že bez ratingu této trojky nedá ani ránu. Zjednodušeně řečeno, naprostá většina významnějších „fixed income“ papírů musí mít štempl od jedné, či více z těchto agentur.

Teoreticky bychom mohli tvrdit, že počet tří by na slušnou konkurenci mohl stačit. Připodobnil bych to ale k tomu, jako kdybychom měli globálně jen tři televizní kanály (také zdroje informací). Jak by pak asi vypadaly ceny reklamy? A třeba taková Moody’s se chlubí návratností investic ve výši 27,5 %, což není zrovna úroveň typická pro konkurenční odvětví. Takové návratnosti lze naopak najít spíše u výrobců luxusního zboží. Takovým zbožím by ale ratingy zrovna být nemusely.

Bohužel je to ještě horší

Pokud by problémem byla jen monopolní síla velké trojky projevující se v cenách, byla by to ještě sranda. Jenže ratingové agentury, respektive kvalita jejich práce, stály v samém středu příčin poslední globální finanční krize. Jejich „troška do krizového mlýna“ je hezky popsaná například v knize „The Big Short“, jejíž zfilmovaná verze dorazila nedávno do kin. Zjednodušený příběh vypadá následovně:

V jádru krize bylo vytváření „kvalitních“ dluhopisových nástrojů z dluhopisově-hypotéčního braku. Toho nebylo dosaženo tím, že by pochybní dlužníci byli nějak přinuceni k lepší platební morálce, ale byl využit teoretický efekt diverzifikace. Pracovalo se s tím, že pokud mají dva dluhopisové braky nízkou vzájemnou korelaci, jejich spojení do jednoho derivátu z nich najednou udělá mnohem méně rizikové aktivum. A tento derivát je pak možno prodat za cenu, která značně převyšuje součet cen/hodnot jednotlivých půjček.

Celý proces a domnělé i skutečné principy by bylo možno popisovat mnohem déle, v kontextu dnešní úvahy je klíčové to, že onen hypotetický růst kvality různých derivovaných a nadstavbových cenných papírů musely posvětit ratingové agentury. Už roky se objevují zprávy o tom, že jejich analytická oddělení byla nekompromisně tlačena managementem do toho, aby masírovala čísla potřebným způsobem. Ve zmíněné knize je navíc hezky popisováno, že modely používané agenturami byly mírně řečeno příliš jednoduché, čehož začala Wall Street rychle využívat. Analytická oddělení velkých bank začala deriváty mixovat tak, aby modely agentur stojící na pár vybraných ukazatelích sypaly automaticky co nejlepší rizikové zhodnocení výsledného (bez)cenného papíru. Naše ratingová trojka tak byla využívána, zneužívána a sama disponovala značnou dávkou cynismu, nízké kompetence a hamižnosti. Otázkou je, zda jde o věc minulosti, či ne.

Zloděj křičí, chyťte zloděje

V podstatě neustále slyšíme, že centrální banky jen dokola opakují předchozí chyby a to vede k novým krizím. Tato kritika je někdy oprávněná, někdy je ale založena na příliš zjednodušených argumentech, teoriích a selektivní paměti. A nejzajímavější je, že nejhlasitěji zmíněná kritika zaznívá z úst těch, kteří mají nejvíce másla na hlavě – z Wall Street. Podobnost se zlodějem volajícím „chyťte zloděje“ je tu jasně patrná.

Velké globální banky jsou dnes ještě více „příliš velké na to, aby padly“, než tomu bylo před lety. Jak to vypadá s dalším z výlupků – s ratingovými agenturami, jsme viděli v úvodu. Nechci jim křivdit, třeba se od roku 2008 vnitřně úplně změnily a dnes už podobné chyby, jako před poslední krizí, dělat nemohou (jen si užívají své trojmonopolní pozice). Ale myslím, že pokud chceme být skeptiky, toto je stále ta pravá oblast, na kterou se orientovat. Centrální banky jsou proti tomu méně významným tématem, i když na povrchu to vypadá jinak. A řešení? Žádné rychlé neexistuje, i když změny v regulaci byly a jsou potřebné. Dokud ale bude světovými financemi hýbat cynismus a hamižnost, krize tu budou dál.


Čtěte více:

Odvážný Draghi a ECB – pozitivní zprávy pro banky, trhy a skutečnou ekonomiku
11.3.2016 13:39
Odvážný postoj, politika zahrnující více stimulů, či dotace evropských...
Super Mario nově pouze Mario
11.3.2016 14:41
Evropská centrální banka na své tiskové konferenci už podruhé v řadě n...
Americké ministerstvo spravedlnosti zareagovalo na odpor Apple ve sporu o odblokování iPhone střelce z Bernardina
11.3.2016 15:29
Ve vleklém a medializovaném sporu mezi společností Apple Inc. a úřady ...

Reklama
Nově na Patria.cz - obchodní signály na forexu podle technických indikátorů ADX, Williams R% a klouzavých průměrů!
Váš názor
  •  
    12.3.2016 13:28

    ratingové agentúry sú jeden megapodvod podobne ako agentúry,ktoré robia predvolebné prieskumy. Všetko sa dá kúpiť. Sláva, zdravie, vzdelanie,politika a platí to aj pre kvalitu firmy alebo krajiny.Vo všetkých týchto agentúrach majú hlavné slovo Američania,tak ako aj v hlavných svetových finančných inštitúciach.Preto sa nedá ani povedať , že sú nezávislé.Je to možno sci fi , ale jednu poctivú ratingovú agentúru by mali vytvoriť pri OSN, kde by boli najväčší svetoví odborníci,ktorí by sa nedali kúpiť. Ale to sme zase na začiatku, že všetko sa dá kúpiť.
    Petrík
    • Obezřetnost
      12.3.2016 15:39

      To je všechno o tom, bezhlavě nekupovat každý dluhopis, který přijde pod ruku. Je třeba si udělat "domácí úkol" a zjistit si o firmě nebo státu, který dluhopis emituje, co nejvíce informací a pak zvážit, jestli věřit, že za nějakou dobu vrátí nominál. Proto nechápu úspěšnost českých dluhopisů, navíc retailovými klienty nakupovaný za nominál a ne za tržní cenu, když náš stát nemá na to, aby zaplatil nominál a musí si půjčit nejen na něj, ale i na úroky. Tomu se říká vytloukání klínu klínem. Státu se to ale toleruje. Jenže jak dlouho? Kdy to skončí? Myslím, že byste, zvláště jestli jste mladí, měli na dluhopisy zapomenout a investovat raději do akciových trhů, třeba formou nákupu podílů otevřených podílových fondů. Zkuste projekt jakbytbohaty (tečka) cz, třeba najdete inspiraci.
  • Nestacim zirat
    11.3.2016 19:00

    "Dokud ale bude světovými financemi hýbat cynismus a hamižnost, krize tu budou dál." Ono s trhy snad nekdy hybalo neco jineho? Je to porad dokola - stridani hamiznosti a strachu a to se nikdy nezmeni. A krize budou take vzdycky - krize jsou zdravym a prirozenym mechanismem, ktery reguluje excesy a likviduje neproduktivni vyrobce. Lze je vitat podobne jako treba lesni pozary, ktere odstrani suche a stare drevo a umozni na jeho miste novy rust. Krize umi odstranit jen komunismus a sice tak, ze prinese krizi permanentni.
    Dan
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
Nebyla nalezena žádná data