V dubnu roku 2014 zveřejnila EU svou první protikorupční zprávu. Na jejích 41 stranách došla k závěru, že úplatky, vyhýbání se platbám daní, politické podvody a další podobné aktivity stojí evropskou ekonomiku ročně 120 miliard. Jde o číslo zhruba odpovídající ročnímu rozpočtu EU. Je tedy jasné, že korupce je velmi škodlivá. Simon Gächter a Jonathan Schulz z University of Nottingham se ve své nové studii zaměřují na to, kde jsou její kořeny.
Vědci v rámci studie požádali dobrovolníky z 23 zemí, aby hráli jednoduchou hru. Závěry jejich experimentu jsou jednoduché: Lidé během hry podváděli více, jestliže pocházeli ze země, kde je korupce vyšší. Je tedy pravděpodobné, že celkové prostředí má i v této oblasti vliv na uvažování člověka. Jednoduše řečeno, lidé si myslí, že pokud to dělají ostatní, mohou porušovat pravidla i oni a je to v pořádku.
Gächter už v roce 2008 testoval, jak jsou studenti z 16 měst po celém světě ochotni potrestat ty, kteří podvádějí. Zjistil, že podvádění se více toleruje tam, kde nalezneme i pozitivnější postoje k daňovým únikům či menší důvěru v práci policie a soudů. Gächter k tomu říká, že „když podvádějí známí lidé a politici, když ředitelé firem prosazují do vedení své známé a příbuzné, budou i běžní lidé více podvádět“.
Ve svém posledním experimentu Gächter a Schulz požádali dobrovolníky, aby dvakrát hodili kostkou a řekli, jaké číslo jim padlo při prvním hodu. Vědci výsledek neviděli. Když padla jednička, dostal dobrovolník jeden dolar, při dvojce dolary dva, a tak dále, jen za šestku nebyla odměna žádná. V případě, že by všichni dobrovolníci jednali čestně, v průměru by bylo vyplaceno 2,5 dolaru. Pokud by všichni podváděli, bylo by v průměru vyplaceno 5 dolarů. Mezi těmito extrémy pak můžeme najít mnoho odstínů šedi, kdy dobrovolníci například nahlásí vyšší číslo ze dvou hodů bez ohledu na to, o kolikátý hod šlo. I tak jde stále o podvod, ale lidé si to v takové situaci vykládají spíše tak, že si trochu upravili pravidla, ale vyloženě nelhali.
Vědci tvrdí, že „korupční prostředí nedělá z lidí sprosté lháře, ale spíše ty, kteří si trochu upraví pravdu podle svého“. V rámci zmíněného experimentu byli porovnáváni dobrovolníci ze zemí s různým PRV indexem. Tento index měří míru korupce a podobných podvodů v dané zemi. Ukázalo se, že pravidla si upravovali všichni, žádná země nebyla dokonale poctivá a výsledky se pohybovaly mezi průměrnými hodnotami 3,17 – 3,53. Celkově se pak ukázalo, že „život ve zkorumpovanější společnosti má dopad na každého jednotlivce“.
Výsledky této studie jsou v souladu s kontroverzní „teorií rozbitých oken“. Ta tvrdí, že malé přestupky typu graffiti, pohazování odpadků po ulicích či „rozbíjení oken“ mohou ukazovat na to, že společnost má sklony i k větším zločinům. Tuto teorii potvrzuje jedna studie z Nizozemí z roku 2008, která tvrdí, že „chaos budí chaos“. Při vztahu mezi korupčním prostředím a ochotou podvádět pak může kauzalita fungovat oběma směry: Prostředí má vliv na hodnoty a chování jedince a chování a hodnoty jedinců zase určují, jak úspěšný je boj s korupcí a podvody.
Autorem je Ed Yong.
Zdroj: The Atlantic