Americká ekonomka Janice Eberly z Northwestern University působila na ministerstvu financí, pracuje pro American Economic Association, Brookings Papers on Economic Activity a Journal of Monetary Economics. Specializuje se na investice a s nimi spojené chování firem a v rozhovoru pro Richmond Fed uvedla, že makroekonomické modely jsou jen „metaforou“, která popisuje skutečné rozhodování firem a jeho dopad na celou ekonomiku.
Ekonomka popisuje, že pokud například dojde k růstu nezaměstnanosti, lidé to automaticky interpretují jako špatnou zprávu. Jenže záleží na tom, zda nezaměstnanost vzrostla kvůli tomu, že lidé ztráceli zaměstnání, nebo kvůli expanzi pracovní síly. Ve druhém případě jde totiž o pozitivní jev, tudíž potřebujeme detailnější pohled na to, abychom správně interpretovali data. A podobné je to s investicemi.
V případě investic může například nastat situace, že prudce kolabují tak, jak k tomu došlo během poslední krize. Může jít o známku toho, že kolabuje celá ekonomika a firmy vidí budoucnost velmi černě. Nebo může jít o relativně nevýznamný šok, který řadu společností povede k pouhému odložení investic. V agregovaných datech se ale i taková situace může jevit velmi dramaticky.
Podle ekonomky dnes poměrně dobře rozumíme investicím do fyzického kapitálu. Jenže významnou roli v moderní ekonomice hraje rovněž kapitál nehmotný včetně softwaru či duševního vlastnictví. A započítat do něj můžeme třeba i dovednosti zaměstnanců, které mohou být specifické pro jednu konkrétní firmu. Tento typ kapitálu hraje stále větší roli při dosažení úspěchu firem, jeho objem roste v celé ekonomice a význam má zejména u společností, které jsou ve vedoucí roli ve svém odvětví.
Na nehmotném kapitálu podle Eberly závisí například úspěch Amazonu, logistika Walmartu je „také jen o nehmotném kapitálu“. Celý maloobchod zvyšuje svou efektivitu, a to díky těmto aktivům. Ta je přitom složitější odrazit v účetnictví a oficiálních statistikách. Ty přitom ukazují, že tradiční investice do hmotných aktiv již nějakou dobu zaostávají za předchozím trendem, a to zejména s ohledem na to, jak vysoko leží valuace korporátního sektoru.
V minulosti jsme byli zvyklí na to, že se technologické změny projevily v hmotných aktivech společností. Dnes se ale projevují zejména v nehmotném kapitálu. Dříve se zvyšovala produktivita tím, že firma koupila nový nástroj, nyní může koupit pouze nový program. A otazník pak visí nad tím, zda technologickou změnu udává přímo tento program, nebo zda je lepší celou věc vnímat tak, že došlo k vylepšení hmotných aktiv tím, že se nyní ovládají pomocí nového softwaru.
Například v sektoru zdravotní péče dochází podle ekonomky k významným investicím do nehmotných aktiv a zároveň je zřejmý růst marží a koncentrace firem v odvětví. Technologie vykazují také vysoké investice do nehmotných aktiv, a to jak softwaru, tak duševního vlastnictví. K tomu se přidává velký růst koncentrace, ale marže se nezvyšují tak jako u zdravotní péče. Ekonomka těmito příklady demonstruje, že se sice hovoří o obecném růstu monopolní síly, ale ve skutečnost je situace v každém sektoru jiná a růst koncentrace se projevuje jinak. Někde mohou nehmotná aktiva podporovat produktivitu, pokud ale mají třeba formu farmaceutického patentu, dávají tržní sílu, která se projeví i na prodejních cenách a maržích. V maloobchodu zase mohou investice do nehmotných aktiv zvýšit tržní koncentraci, ale prostor pro vyšší marže ne.
Eberly se domnívá, že nehmotný kapitál se jeví jako méně citlivý na tradiční monetární politiku a pohyb sazeb, dochází také k jeho rychlejšímu zastarávání a odpisům. A toto téma je relevantní rovněž pro teorii dlouhodobé stagnace, o které hovoří například známý ekonom Larry Summers. Podle ekonomky bychom měli čekat, že v prostředí nízkých sazeb dojde k investičnímu boomu. Na straně hmotných aktiv k ničemu takovému nedochází, ale podle některých názorů tomu tak je na straně aktiv nehmotných. Pak je ovšem namístě se ptát, proč stále nepozorujeme růst produktivity.
Současná situace v americké ekonomice je podle ekonomky dobrá, jestliže vezmeme v úvahu, že nezaměstnanost se nachází na 3,5 %, inflace se drží pod 2 % a produkt roste tempem kolem 2 %. Na vyspělou zemi je to velmi slušná situace, ale obavy panují z dalšího vývoje, a to i v souvislosti se zmíněným pomalým tempem růstu produktivity. K tomu je budoucí fiskální politika limitována současným růstem deficitů. A chybou by bylo spoléhat se pouze na Fed.
Zdroj: Richmond Fed