Téma penzijních systémů v poslední době trochu vyvanulo. Skupina odborníků na počítání penzijní reformy svůj úkol dokončila a byla rozpuštěna. Výsledek ? Prakticky žádný. Zástupci politických stran se prozatím nedokázali shodnout ani na dílčích úpravách stávajícího systému. V jistém smyslu lze apatii odpovědných pochopit. Bezprostřední problémy nehrozí a co bude za třicet čtyřicet let dnešní padesátníky asi moc netrápí.
Obvykle se komentáře a analýzy zaměřují na udržitelnost systému, tj. na relativní výši penzí (vůči mzdám) a salda důchodových systémů. Podívejme se dnes na penze z trochu jiného pohledu. Následující tabulka ukazuje, kolik z hrubého národního produktu spolknou důchody. Česká republika patří v tomto ohledu mezi země s podprůměrným podílem penzí na HDP.
Jinak je tomu ovšem u dynamiky výdajů na důchody. Ve většině zemí se mezi roky 1995 a 2002 podíl výdajů na důchody snížil. Česká republika ale patří mezi země, kde se relativní náročnost penzijního systému znatelně zvýšila. Podobná je situace v Dánsku, Řecku a Portugalsku.
Ukolébat by nás mohla informace, že v současné době podíl výdajů na důchody na HDP klesá. Ano, je to možná překvapivé, ale je to skutečně tak. Hlavní důvod je ovšem zřejmý. První vlna silných populačních ročníků z počátku 50. let ještě většinou neodešla do penze a druhá vlna z poloviny 70. let již většinou pracuje. A tak zhruba do roku 2010 by měl ukazatel, o němž tu je řeč, klesat. Jde ale jen o klid před bouří, jejíž průběh popisuje následující graf. Za současných podmínek se do roku 2050 podíl výdajů na důchody a HDP zdvojnásobí a dosáhne 16 procent HDP.
Graf: Vývoj podílů výdajů na HDP v ČR při absenci reforem
Výpočet: Patria Finance |
Na rostoucím podílu výdajů na penzi se bude podílet nejen rostoucí počet penzistů, ale také klesající počet zaměstnanců a podnikatelů, tedy tvůrců HDP. Co s tím? Možností je několik. Na penze si můžeme našetřit, abychom jejich financováním nezatěžovali nadměrně budoucí generace, nebo budeme odcházet do penze později, a nebudeme potřebovat tolik prostředků na důchody, nebo od obojího trochu. Co můžeme ale udělat nyní, je žádat srozumitelnou a jednoznačnou odpověď, po lidech, kteří mohou stávající systém upravit. Odpověď bez vytáček a patosu politické rétoriky. Pro dnešní třicátníky je téma budoucnosti penzijního systému patrně důležitější než přídavky na pastelky.