Český zdravotní systém je uprostřed poněkud chaotické bitvy mezi politiky a největší zdravotní „pojišťovnou“ v zemi. Ve skutečnosti je to ale ještě komplikovanější: Politiky vede „nepolitický“ ministr David Rath a „pojišťovna“ je spíš „přerozdělovna“ peněz. Spor se vede jako obvykle o peníze, nicméně několikamiliónové částky, kterými operuje ministerstvo zdravotnictví, jsou v celém systému zanedbatelné. Celkový dluh systému zdravotního pojištění má do konce roku dosáhnout 12-15 miliard korun. Znamená to, že české zdravotnictví je v bankrotu nebo že je příliš drahé?
Podle mého názoru ne. Musíme si zvyknout, že na zdravotnictví půjde stále více peněz. Ono to není také nic špatného: žijeme déle, i s banálními potížemi vyžadujeme odbornou lékařkou péči. Problém je spíše v tom, že český systém zdravotní péče je, přes všechny změny za posledních 16 let, stále víceméně socialistický: O ceně léků, mzdách lékařů i investicích nemocnic rozhoduje nakonec ministerstvo zdravotnictví. Rozhodování ministerstva s přitom pohybuje v nepředvídatelných výkyvech: Po „hodné“ Emmerové, která zvyšovala výdaje kde mohla, přišel „zlý“ Rath, který omezuje i běžné operace.
I ve zdravotnictví tedy půjde o to, jak prosadit vyšší zainteresovanost klientů-pacientů na kvalitě a efektivnosti poskytované služby. Sebelepší ministr zdravotnictví nebude nikdy schopen dohlédnout na kvalitu a cenu každé z milionu transakcí, která se denně ve zdravotnictví uskutečňuje. Jediný, kdo toho je schopen, je onen pacient-klient. Aby na tom měl zájem, musí ovšem nést část nákladů. Spoluúčast pacientů by tak neměla být cestou ke snížení výdajů na zdravotnictví, ale k zvýšení jejich efektivity.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)