Ať již jde o portfoliovou investici do akcií, koupi společnosti jinou společností, jejich fúze, změna strategie společnosti, apod., tato rozhodnutí jsou dělána racionálně uvažujícímui jedinci, kteří berou v úvahu všechny známé informace, maximalizují hodnotu a nehledí na své osobní zájmy. Tato, na školách stále tak populární fikce, je od svého počátku bourána praktickými zkušenostmi, které se nyní stále více odrážejí i na poli zvaném behaviorální finance. Uveďme několik příkladů:
Lidé jsou citlivější na ztráty než na výnosy (stejné velikosti) a mají tendence se za každou cenu snažit eliminovat tyto ztráty. Příklady obchodníků, kteří se za každou cenu snažili vymazat své obchodní ztráty a jen se potápěli hlouběji máme i na našem minitrhu. Toto "házení dobrých peněz za těmi špatnými" je ale realitou i ve společnostech, kdy se např. management snaží pumpováním dalších prostředků do ztrátových projektů (např. nový produkt) zvrátit jejich osud. To je podporováno tím, že lidé mají tendenci vybírat si informace a důkazy, které podporují jejich názor a tlumit důkazy, které hovoří o opaku.
Zmiňme také velký význam toho, jak je daná věc/informace zabalena. To, že "šaty dělají člověka, platí i přeneseně na situace a informace. Dlouhotrvající jsou např. diskuse na téma jak reflektovat opce, goodwill a některé další položky ve finančních výkazech a o vlivu této metodologie na akcie, dluhopisy a na trhy vůbec. Vyloučíme-li možný vliv na zdanění společnosti, mělo by uvedené být úplně irelevantní- cash flow společnosti se nezmění účetními hrátkami mezi výsledovkou a rozvahou. A cash flow společnosti je to první a poslední, co by mělo rozhodovat o její hodnotě. To, jak se opce zabalí, evidentně ale význam má, stejně jako jednorázový účetní odpis majetku, tvorba rezerv...
Nadhodnocování významu věcí a informací, s kterými subjekt přišel přímo do styku relativně k těm zprostředkovaným, kognitivní disonance (mentální konflikt, který lidé zažívají, když jim jsou prezentovány důkazy toho, že jejich rozhodnutí bylo mylné, což ústí ve snahu vyhnout se situacím a informacím poskytujícím důkaz o mylnosti lidského rozhodování), oddělování jednotlivých rozhodnutí a problémů - ignorance “velkého obrazu”, efekt disjunkce (tendence čekat s rozhodnutím na dodatečnou informaci, i když tato není pro dané rozhodnutí směrodatná) atd. To jsou další hrátky naší mysli, které nás dělí od onoho fiktivního racionálního investora, managera...
Je oblíbenou námitkou, že výše uvedené nemůže vést k dlouhodobým odchylkám od "dokonalosti" (efektivní trhy, organizace, atd.) díky arbitráži (ony peníze ležící na chodníku). Zatímco na likvidních trzích se o tomto snad lze bavit, asi těžko tak lze činit např. v případě fúzí a akvizic, investic do inovací, apod. - zde většinou to, co se stalo, nejde odestát, nejde udělat si na danou akci krátkou pozici, zajistit se portfoliově proti negativnímu vývoji, udělat lehce stop-loss, atd.