Devizový kurz dolaru posledních šest měsíců vytrvale klesal, celkem kolem 20% vůči euru. Výrazná korekce dolaru se zdá být nevyhnutelná vzhledem k nadhodnocenému americkému akciovému trhu. Běžný účet platební bilance USA se blíží k deficitu 500 mld. USD (5% HDP), což je mnohem více než bylo na počátku a koncem 70. let a v polovině 80. a 90. let, kdy dolar také prudce oslabil.
Otázkou tedy je, kdy a o kolik by měl dolar oslabit. Spojené státy pravděpodobně mohou „ustát“ deficit běžného účtu ve výši 2 až 2,5% HDP, což je zhruba polovina současného stavu. Odhaduje se, že pokles dolaru o jedno procento vyvolá zlepšení deficitu o 10 mld. USD; ve dvouletém horizontu by tedy dolar měl nakonec oslabit o 25% - dosud americká měna oslabila jen o třetinu této hodnoty.
Načasování aktuální depreciace dolaru se zdá být ideální, zatím nebyl zaznamenán negativní dopad na ceny a úrokové sazby. Navíc, americká ekonomika se nachází v počáteční fázi oživení, disponuje nevyužitými kapacitami a volnou pracovní silou. Jakýkoliv tlak na inflaci a peněžní trh by tak měl být snadno absorbován.
Americké ekonomika se zdá být silnější než evropská a japonská. Nicméně někteří ekonomové namítají, že slabší dolar by mohl dále oslabit akciový trh a tak ohrozit ekonomické oživení. Opak však může být pravdou, slabý dolar podpoří akciový trh tím, že (1) zlepší hospodaření transnacionálních amerických společností konvertujících nedolarové zisky na dolary, (2) zlepší cenovou konkurenceschopnost americké ekonomiky jako celku, (3) umožní zahraničním investorů získat levněji americkou měnu. Tedy, pád dolaru by měl Wall Street spíše pomoci než situaci zhoršit.
Bushova administrativa upustila od rétoriky silného dolaru svých předchůdců zhruba před rokem. Ochota USA intervenovat ve prospěch dolaru není patrná. Tak, jak dolar pomáhá americké ekonomice, působí však škody jiným zemím. Japonsko proto již několikrát intervenovalo s cílem oslabit jen, přestože export opět roste. Taiwan prováděl intervence v menším měřítku, stejně jako Jižní Korea, Čína a několik dalších zemí. V Evropě teprve negativní hlasy nabudou na síle s tím, jak dolar poklesne vůči euru na svou startovací pozici z ledna 1999. Tento posun v cenové konkurenceschopnosti je však nezbytný a odráží obchodní deficit USA, navíc jde jen o posun mezi Spojenými státy a zbytkem světa, neboť ostatní měny ve vztahu k dolaru posilují téměř shodným tempem. Apreciace světových měn působí antiinflačně v domácích ekonomikách, což je důležité zejména v eurozóně.
Nechme tedy dolar oslabovat a nenuťme vlády jednotlivých států intervenovat. Dolar bude procházet korekcí, která vytvoří základ pro silnější světovou ekonomiku a udržitelný růst.
(podle Financial Times)