ODS se rozhodla narovnat snad vše, co jí přišlo pod ruku. Jedním z hlavních bodů jejího reformování je rovný důchod. Představa o budoucím důchodovém systému, o níž se mluvilo na víkendovém kongresu ODS, není úplnou novinkou. Stejné zadání od ODS obdržel Výkonný tým pro přípravu podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě v ČR. Hlavními body je postupné nahrazení současného systému rovným důchodem ve výši 20 % průměrné hrubé mzdy a pokles sazby pojistného na sociální zabezpečení připadající na důchody z 28 % na 20 %. Osob narozených před rokem 1946 by se reforma týkat neměla. Ročníky 1946 až 1974 by měly dostávat penzi namíchanou podle současného a nového systému a pro ročníky 1975 a mladší by platil jen nový systém. Věková hranice pro starobní důchody by se zároveň posunula na 65 let.
Podle výpočtů zmíněného výboru by se v úvodních letech realizace nastíněné reformy zhoupnul systém státních penzí do schodku zhruba 1,8 % HDP. Při stavu zbytku veřejných financí by tak mohlo být obtížné dostát závazku snížit rozpočtový schodek v souladu s Konvergenčním programem a splnit podmínky pro přijetí eura. To je první vada na kráse. Dlouhodobě by ovšem systém byl finančně udržitelný. Zhruba v polovině třicátých let tohoto století by se vrátil k vyrovnané bilanci a dále by saldo oscilovalo v pásmu plus minus dvě až tři desetiny HDP. Maximální dluh, resp. kumulované saldo, důchodového systému by nepřekročilo 20 % HDP. To jsou celkem rozumné výsledky.
Snížením sazby pojistného a vyplácených penzí v relaci ke mzdám se výrazně snižuje role státu v penzijním systému. Na zmenšeném hřišti se ale hraje podle pravidel tak silné solidarity, jakou nenajdete ani v programech levicových stran. Platby do systému jsou stanoveny procentně, výplaty jsou ale stanoveny fixní částkou. Princip zásluhovosti chybí docela. Druhá vada na kráse.
Asi nejdůležitějším předpokladem návrhu ODS je silná osobní zodpovědnost za financování svého stáří. Právě prvek osobní zodpovědnosti a motivace je ústředním bodem nejen penzijního systému, ale i celé ekonomiky. S předpokladem dokonalé racionality v reálném světě příliš často nepochodíte. Rizika penzijního systému lze diverzifikovat třípilířovým systémem, kde státní penzi (rovnou, NDC či jinou) a dobrovolné úspory doplňují povinné úspory. Stát ze sebe částečně snímá riziko, že se bude muset postarat jinými sociálními dávkami o méně zodpovědné občany. Důchod by měl činit 20 až 25 procent hrubé mzdy měl by být valorizován mzdově. Dnes by činil 3.810 až 4.760 Kč. Zároveň by měl být garantován minimální měsíční příjem 6.000 Kč. Tato disproporce vede k možnosti nahradit příjem z vlastních dobrovolných úspor doplatkem do částky zaručeného příjmu a zvyšuje tedy riziko morálního hazardu. Třetí vada na kráse. Řešením je valorizovat částku zaručeného příjmu pomaleji než rovný důchod, což ale znamená postupnou likvidaci sociální politiky.
Návrh ODS se ještě zmiňuje o bonusu za vychované děti (asignaci jejich plateb sociálního pojistného ve prospěch rodičů). Už jen chybí doplnit po vzoru pojišťoven malus za děti nevychované, drzé a nezaměstnané.