Stále více lidí v Česku pracuje (pracuje?) pro stát. Za 10 let se počet zaměstnanců státní správy zvýšil o necelých 40 tisíc, z toho neuvěřitelných 5 tisíc přibylo na ministerstvech. Většina komentářů tohoto faktu měla fatalistický nádech „stejně se s tím nedá nic dělat“. To je však zhoubný postoj, který vede k vládě byrokracie a k jejímu dalšímu bujení. Omezovat byrokracii je samozřejmě těžké, ale jde to.
První a zásadní podmínkou je odhodlání vlády, či alespoň její rozhodující části. Vláda musí chtít, musí věřit, že snížení počtu byrokratů je prospěšné a že může být i populární. Česká vláda své byrokraty chrání a dává najevo, že propouštět je rozhodně nebude („je před volbami, chápete“, jakoby ostatní lidé, kteří financují platy státních zaměstnanců ze svých daní nevolili…).
Druhým předpokladem je odvaha k rychlým a rázným krokům. Byrokracie je šikovná a má nepochybnou informační výhodu: Vždy bude o sobě vědět více než politici, kteří ji mají za nás kontrolovat. Je proto třeba konat rychle a nedat šanci úřadům k vybudování obrany. Nejlepší je naprostá likvidace úřadu, to zjednoduší vyjednávání o tom, který odbor je užitečnější. Likvidace ovšem musí být důkladná, včetně prodeje budov a vybavení.
Pokud likvidace není možná, resp. k ní vláda nenajde odvahu, je další variantou plošné škrtání. V managementu platí, že z každého ředitelství se dá vyhodit 20% zaměstnanců, aniž by to kdokoliv poznal. Pro byrokracii to platí dvojnásob, protože ta si práci vytváří sama. Výmluvné bylo, že při pokusu ministerstva financí o tzv. „audit veřejné správy“ nebyl ani jeden z „ústředních orgánů“ schopen zformulovat své poslání, nemluvě o systému měřitelných ukazatelů, jak své poslání naplňuje. Pokud neví, k čemu vlastně jsou, nejsou asi k ničemu moc důležitému.
Třetím předpokladem je důraz na exekuci: I omezování byrokracie provádí byrokracie a proto bude vždy sabotovat snahu politiků omezovat její velikost. Proto nestačí srdnatě mluvit a zahájit kampaň proti byrokracii, jak to občas činí každá vláda, ale skutečně začít úředníky propouštět a zbylým stanovovat měřitelná kritéria jejich práce. Protože politici takové věci neumějí, je třeba si na to najmout soukromou firmu, dát ji pravomoci a správně ji motivovat.
Zní to všechno příliš nereálně? Pokud se ale smíříme s růstem byrokracie, pak můžeme zapomenout na nižší daně a větší svobodu.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)