S předsedou Evropské komise José Barrosem řada ekonomů spojovala naděje na racionalizaci fungování komise a na průvan v poněkud zkostnatělých postupech komise (ponechme stranou, jak do těchto nadějí zapadal „český“ emisař Vladimír Špidla).
Bohužel, Barroso toho zatím mnoho nestihl. Do značné míry za to jistě může paralýza, která se zmocnila celé Evropské komise po odmítnutí návrhu „evropské ústavy“ v referendech ve Francii a v Holandsku. Do jisté míry je také pravda, že klidnější metody Evropské komise mohou být užitečnější, než velký pokřik, který občas vyvolávala předchozí Komise, vedená Romano Prodim. Po velkém křiku totiž obvykle nenásledoval odpovídající výkon na straně Komise a řada otázek, jako například (ne)dodržování Paktu stability a růstu, či odmítání liberalizace služeb ze strany Francie, spadla pod stůl.
Nová komise v září 2005 udělala významný krok směrem k „normalizaci“ postavení Evropské komise i evropské legislativy, tzv. acquis communautaire. V první řadě stáhla několik desítek svých vlastních návrhů na další regulaci evropské ekonomiky. Za druhé, což je ještě významnější, Komise navrhla umožnit vyjímat z již přijatých směrnic ty, které jsou evidentně neadekvátní.
Evropská legislativa sdílí s legislativami všech členských zemí EU zálibu v regulaci volného trhu, často jdoucí za hranice pochopitelného (ochrana zaměstnanců před nadměrným slunečním zářením je jen jedním z příkladů). V čem je však „acquis“ unikátní, je jeho neodvolatelnost: jakmile se jakkoliv nesmyslné nařízení stane součástí „acquis“, není možné ho odstranit.
Takový „kumulativní princip“ je v legislativě jakéhokoliv státu nepředstavitelný, staré vyhlášky a zákony se ruší neustále. To, že něco takového není doposud možné v rámci Evropské unie, samozřejmě výrazným způsobem zvyšuje ostražitost členských států (tedy většinou Británie) při přijímaní nových opatření, neboť vědí, že se jich již nikdy nezbaví. Bylo by proto dobře, kdyby tato anomálie skončila a i v Evropské unii bylo možné odstraňovat a rušit ta pravidla, která nevyhovují. Doufejme, že Barrosově komisi se tento průlom podaří. I když komisař Špidla si už nezareguluje sluneční svit…
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)