Každé odvětví se dříve či později dostane do fáze, kdy již nemá smysl dále segmentovat, tržní niky jsou naplněny, stejně jako výhody úspor z rozsahu. Firmy pak v něm vydělávají to, co jim umožní zejména samotná struktura odvětví (popř. cykly). Cestou pro zvýšení jejich návratnosti kapitálu společnosti není ostřejší konkurenční boj, ale odpoutání se od takového odvětví formou vytvoření nových trhů. Chce to tedy nápad - pořádnou inovaci.
Z pohledu firemních strategií je otázkou, zda je tento nápad s velkým N předmětem "dotyku můzy", nebo zda ho lze přinejmenším významně podpořit. Jinak řečeno, má se firma zaměřit na konkurenci ve stávajícím odvětví (segmentace, branding, ...) a čekat na to, že jí možná něco napadne, nebo má smysl se na ono rozšíření trhu zaměřit? Historie těch firem, které byly s rozšířením trhu úspěšné, ukazuje, že rozhodně má smysl se na inovaci zaměřit. Jinak řečeno, úspěšné rozšíření trhu se v naprosté většině případů jen tak nepřihodí - předchází mu těžká práce, která začíná tím, že společnost musí vědět, co se děje, a musí mít názor na to, co se bude dít.
První (analytický) krok se tak zaměřuje zejména na:
POHLED NA FUNGOVÁNÍ CELÉHO ODVĚTVÍ, VČETNĚ JEHO MALÝCH SEGMENTŮ, DODAVATELŮ, POPŘ. ODBĚRATELŮ;
POHLED NA STAV SOUČASNÝ, TAK HISTORICKÝ A PŘEDPOKLÁDANÝ DO BUDOUCNA; POHLED NA ODVĚTVÍ S TÍMTO ÚZCE SOUVISEJÍCÍ, ČI SPOLUPRACUJÍCÍ (SUBSTITUTY ...).
Správně provedená analýza výše uvedeného by měla vést k identifikaci příležitostí. Tím správně provedená se myslí jednak pečlivost a jednak samotný úhel pohledu - během analýzy nesmí být nic bráno jako přirozené, jasné, jednoznačné, apod. Jinak řečeno v rámci procesu:
MUSÍ BÝT ZPOCHYBŇOVÁNY SAMOTNÉ PRINCIPY FUNGOVÁNÍ STÁVAJÍCÍHO TRHU;
MUSÍ BÝT ZPOCHYBŇOVÁN SAMOTNÝ ZÁKLAD PODNIKATELSKÉHO MODELU SPOLEČNOSTI;
POZORNOST MUSÍ BÝT VĚNOVÁNA "NÁHODNÝM" ÚSPĚCHŮM I NEÚSPĚCHŮM SPOLEČNOSTI, ZDÁNLIVĚ NEVÝZNAMNÝM UDÁLOSTEM A NÁPADŮM
Uvědomění si toho, že hranice odvětví a firem existují pouze v myslích lidí, výrazně pomáhá novému pohledu na věc. Klíčovým faktorem úspěchu v této fázi je to, že zkušenosti z trhu musí být co nejméně zprostředkované a odhadované. CEO společnosti a ostatní vrcholový MANAGEMENT MUSÍ "ŠLAPAT CHODNÍK" - být mezi prodejci, servisem, zákazníky - pohybovat se v první linii. To ale není jen předpokladem úspěšnosti strategie rozšíření trhu, ale v podstatě každé strategie společnosti.
Druhý krok, který významně podporuje pravděvděpodobnost vzniku dobrého nápadu, spočívá ve VYUŽITÍ VŠECH ZDROJŮ V ORGANIZACI. Zatímco existují stohy knih o plýtvání ve výrobě, respektive o materiálním plýtvání během celého hodnotového procesu ve firmě, nepoměrně menší část se jich věnuje plýtvání daleko významnějšímu - PLÝTVÁNÍ MYŠLENKAMI. Základem pro inovaci je tak firemní kultura a systémy nepotlačující (i to je často úspěch), v ideálním případě motivující, všechny pro tvorbu zlepšení, nápadů, apod. Tvorba nápadů není krizovým stavem, kdy by bylo nutno přísně dodržovat pyramidovou strukturu vedení/velení. Naopak, je nutno maximálně využít kolektivního poznání, iniciativy a vědění ve společnosti, neomezeného strukturou, hierarchií a arogancí vedení (opět - toto není pouze předpokladem úspěšnosti strategie rozšíření trhu, ale v podstatě každé strategie, a dokonce i operativy společnosti, která chce přežít a tvořit hodnotu).
Dejme tomu, že je tu Nápad - vytvoření strategie, která má teoreticky nárok na úspěch, je ale tím lehčím krokem. Tím těžším je její uvedení do praxe tak, aby to fungovalo. Jádro úspěšné implementace jde vystihnout krátce - je to zainteresování všech v organizaci na její implementaci. Vracíme se tak k předchozímu bodu, tj. že už při tvorbě strategie by měla PARTICIPOVAT CELÁ ORGANIZACE, její následné zaměření novým směrem je pak nepoměrně lehčí, než když vrcholový management najednou začne "prodávat" něco svým podřízeným. DOBRÁ TVORBA STRATEGIE TAK Z VELKÉ ČÁSTI URČUJE JEJÍ ÚSPĚCH PŘI IMPLEMENTACI - NA JEJÍ TVORBĚ I ZAVEDENÍ V PRAXI MUSÍ PARTICIPOVAT VŠICHNI - všichni ji musí považovat za svou.